Článek
Z údajů, které předložily rozhodcům obě strany sporu, vyšlo najevo, že pokud by Diag Human nebyl na počátku 90. let protiprávně vytlačen z trhu s krevní plazmou, české zdravotnictví by pravděpodobně ušetřilo až polovinu nákladů, které na zajištění potřebných léků vyráběných z krevní plazmy vynaložilo.
Například podle znaleckého posudku švýcarského experta Stierliho z roku 1997, který se opíral o údaje českého ministerstva zdravotnictví a konkurentů Josefa Šťávy, majitele Diag Human, se roční náklady na pokrytí státní potřeby léků vyrobených z krevní plazmy při spolupráci nemocnic a transfúzních stanic s Diagem pohybovaly kolem 356 miliónů korun.
Ministerstvo mlčí
Porovnáme-li náklady na potřebu ČR za rok, pak konkurenční firmy ve srovnání s Diag Human vycházejí dramaticky hůře – v případě španělského zpracovatele plazmy Grifols byly roční náklady o 50 procent vyšší, u rakouské firmy Immuno dokonce o 54 procent.
Zbytečné výdaje pro české nemocnice a transfúzní stanice, které souvisely s likvidací Diag Human v oboru po zásazích ministerstva zdravotnictví, tak podle Stierliho uprostřed 90. let. dosahovaly zhruba 350 miliónů korun ročně. Za více než 15 let tak jdou ztráty vinou nevýhodných kontraktů do miliard. Ministerstvo zdravotnictví se přes žádost Práva k těmto novým poznatkům, které byly odhaleny v arbitráži, zatím nevyjádřilo.
K podobným závěrům navíc dospěly i novější expertizy, na jejichž základě arbitři rozhodli přiznat Diag Human miliardové odškodné za ušlý zisk. Podle informací Práva prodělávalo české zdravotnictví na nevýhodných smlouvách se zpracovateli plazmy ještě před dvěma lety.
Část derivátů firmám zůstala
Arbitři ve svém konečném rozhodčím nálezu konstatovali, že obchodní model Diag Human, který mimo jiné začal modernizovat českou transfúzní službu pomocí investic, jež měly být později kompenzovány dodávkami plazmy, byl pro stát „nejen nejvýhodnější, ale jediný možný z hlediska financování a pro technologickou zaostalost“. Navíc stát, který nikdy nedokázal na svém území zajistit výrobu potřebných léků na choroby krve, si původně v roce 1990 tento obchodní model sám vybral.
To však netrvalo dlouho. Státní úřady totiž podle rozhodců vydaly správní rozhodnutí, která „fingují splnění podmínek podnikání konkurentů žalující strany na tuzemském trhu“.
„Podle právního názoru rozhodců bylo v průběhu tohoto rozhodčího řízení prokázáno, že konkurenti žalující strany (Diag Human) po podstatnou část rozhodné doby (1992 až 2000) podnikali v oboru, aniž splnili základní administrativní podmínky podnikání, aniž splnili podmínky výběrových řízení žalované strany (státu) a na základě fingovaných údajů o produktivitě výroby – jak o výtěžnosti produktů (léků z krevní plazmy), tak o nákladech na výrobu,“ píše se v rozhodčím nálezu.
Například společnost Grifols ve smlouvách s ministerstvem zdravotnictví deklarovala proti standardní produktivitě při zpracování krevní plazmy pouze poloviční výtěžnost u klíčového derivátu Faktor VIII, který zachraňuje životy hemofilikům.
Zatímco Diag Human stejně jako i většina ostatních světových obchodníků a zpracovatelů plazmy vykazuje u Fatoru VIII výtěžnost 200 jednotek na 1 litr krevní plazmy, ministerstvem favorizovaná společnost uváděla výtěžnost jen poloviční.
Vyvstává tak otázka, proč ministerstvo zdravotnictví vůbec uložilo zdravotnickým zařízením uzavřít s těmito zpracovateli plazmy smlouvy o spolupráci, navíc v závazném znění, opatřeném kulatým razítkem ministerstva. A pokud zpracovatelé údaje o výtěžnosti záměrně podhodnotili, jak se uvádí v rozhodčím nálezu, zhruba polovina vyrobených krevních derivátů jim zůstala v kapse a mohli je s obrovskými zisky volně prodávat na světovém trhu.
Stát se sám usvědčil
„Sama žalovaná strana (stát, resp. ministerstvo zdravotnictví) předložila důkazy svědčící proti jejímu tvrzení, že konkurenti vraceli zpět do země původu veškerou produkci z české plazmy,“ uvedli arbitři. Jde podle nich o úřední korespondenci mezi ministerstvy a hlášení firem o vývozu plazmy a dovozu zpracovaných produktů.
„Československo a potom ČR promrhaly šanci být mezi světovou špičkou a dodávat do zdravotnictví miliardy korun ročně za vývoz plazmy a krevních derivátů. Namísto toho se ČR stala jen okrádaným dodavatelem plazmy,“ reagoval v sobotním Právu na poslední vývoj v kauze Diag Human uznávaný onkolog Pavel Klener.
Plazma, která představuje polovinu objemu krve, je žlutavá vazká tekutina, kterou z 90 procent tvoří voda, zbylých 10 procent pak tvoří minerály a bílkoviny. A jen tyto bílkoviny mohou být využity pro výrobu léků na choroby krve.
Z jednoho litru plazmy lze podle odborníků vyprodukovat deriváty v ceně kolem 13 000 korun. Mimo český trh byla v 90. letech jejich cena ještě zhruba o šest tisíc korun vyšší. Roční objem obchodu s krevní plazmou a z ní vyrobenými léky představuje v ČR zhruba jednu miliardu korun.