Vykopat deset hrobů a dalších třicet otevřít během jednoho roku. Zhruba tak vypadá práce profesionálního hrobníka. Tím se může po absolvování zkoušky a zaplacení poplatku čtyř tisíc korun stát kdokoliv. Nepříliš obvyklým povoláním se podle údajů ministerstva pro místní rozvoj živí asi tisíc lidí. Zájem o státem uznanou kvalifikaci není.

Dá se tím uživit

Práce hrobníka je náročná. Vykopat hrob o velikosti 80 na 210 centimetrů a hluboký jeden a půl metru trvá s lopatou přibližně dvě hodiny. Protáhnout se také může i na celý den, v zimě pak na dny tři. "Záleží na grifu a jaký je terén,“ řekl Novinkám zkušený hrobník David Stejskal, který je oprávněný zkoušet budoucí hrobníky. Sám se stará o sedm hřbitovů.

"Dá se s tím uživit. Buď na živnostenský list objíždět například deset až patnáct hřbitovů v regionu, nebo být zaměstnancem většího městského hřbitova,“ připomíná Stejskal. Navíc povinností obcí je mít kvalifikovaného hrobníka. Podle Stejskala je však odezva od jednotlivých obcí nulová.

Ministerstvo: Chcete zakopávat ostatky lidí? Potřebujete osvědčení

"Chcete-li řídit auto, potřebujete kvalifikaci řidiče. Chcete-li za plat na veřejném pohřebišti pohřbívat lidské pozůstatky nebo ukládat lidské ostatky, potřebujete osvědčení o získání dílčí kvalifikace hrobníka od státem autorizované osoby,“ vyzývá ministerstvo.

Podle něj je nedostatek hrobníků "znásoben silně zakořeněným předsudkem, že tuto poctivou práci nelze vykonávat bez závislosti na alkoholu a nikotinu".

Průběh zkoušky

Adepti o netradiční povolání budou zkoušení v rozmezí tří až pěti hodin. Podle toho, jak dlouho jim bude trvat vykopat hrob. Kromě praktických dovedností se prověřují i teoretické znalosti z bezpečnosti práce a hygieny. Požaduje se například i vysvětlení, jak dozorovat nebo přímo spouštět rakev do hrobu.

"Může se skutečně stát, že při zkoušce neuspějete. Tak to v životě chodí. Na zkoušku můžete přijít opakovaně,“ uvedlo ministerstvo.