Získá Česko nějaké peníze od Unie ještě letos, nebo až příští rok?

Tento rok dostaneme asi dvě procenta celkové částky. Jestliže je to v přepočtu asi 750 miliard korun, dvě procenta jsou patnáct miliard. Tyto peníze dostaneme do konce roku určitě. 

Není to trochu málo? Aby Česko vyčerpalo všech těch 750 miliard, měl by roční tok činit asi 110 miliard korun...

Dohoda s Unií je taková, že během tří let dostaneme sedm procent celkové částky jako zálohu. To je něco přes padesát miliard korun. Tak to mají i ostatní státy.

Jaký má taková záloha smysl?

Cílem je posílit rozpočty států. Ty z ní mohou financovat jednotlivé projekty. Podle svých možností si řeknou, zda chtějí projekty platit zálohově, nebo po dovršení určité etapy. Když přečerpají unijní zálohu, což se jistě stane, a přitom chtějí zajistit průběžné financování, musí dávat peníze ze svých zdrojů. EU dá své peníze až poté, co je projekt hotov, zkontrolován, zauditován. Tak přistupuje ke všem. To, zda je projekt financování průběžně nebo až po uzavření etapy, je věcí každého státu. 

Záloha znamená desítky miliard korun. Kdy ale dorazí do Česka ony přislíbené stovky miliard?

Jakmile je projekt uzavřen, peníze přijdou vzápětí. Takže když je nějaký projekt podán a realizován řekněme do půl roku a audit proběhne do osmi měsíců, přijdou okamžitě peníze. Unie to nepočítá tak, že je to 110 miliard na rok nebo 750 miliard na sedm let. Ona nám pošle ty peníze klidně i první rok, když budeme mít dokončeno tolik projektů, že je vyčerpáme.

Vy osobně jste byl kritizován za pomalý průběh jednání v této oblasti. Jak je na tom Česko nyní?

Pokud jde o uzavření Národního strategického referenčního rámce (NSRR, klíčový dokument, podepsaný v pátek v Bruselu - pozn. red.), jsme mezi dvěma třetinami států EU, které jej už podepsaly. V rychlosti jednání jsme desátí ze 27 zemí. 

Jak to počítáte?

To se měří od podání návrhu NSRR až do jeho podpisu. Udělali jsme tabulku srovnání s ostatními státy a zjistili jsme, že jsme desátí.

V minulosti mělo Česko problémy s vyčerpáním všech peněz, které mu Unie nabídla. Co děláte, aby se to neopakovalo?

Probíhá velká informační kampaň, jejímž dokladem je to, že mnozí starostové, podnikatelé a hejtmani si stěžují, že peníze ještě nejsou. To znamená větší připravenost k čerpání - musí tady být subjekt, který ví, co chce, má reálný projekt, peníze na jeho spolufinancování, tj. na svůj podíl, a dokáže předložit projekt v požadované kvalitě tak, aby mohl být přijat. Za druhé dopracováváme systém tak, aby všechny operační programy byly unifikované, tj. aby si byly co nejpodobnější, pokud jde o systém žádostí a z toho plynoucí systém kontroly. Už teď jsme připraveni na to, aby se systém zjednodušil a byl tak průchodnější.

Velkým problémem při čerpání unijních peněz je ovšem i rozbujelá česká byrokracie.

Musím bohužel odpovědět pravdivě: tím, že ČSSD udělala 24 operačních programů, tedy takto složitou architekturu, bude systém stát o několik miliard víc, a to proto, že musí být daleko více úředníků, administrativy. Takže my na jedné straně věříme, že zjednodušíme systém pro žadatele, ale administrativní proces zůstane velmi náročný.

A proč už jste tedy celý systém kompletně nezměnili a nezjednodušili?

Tím by se o rok zpozdilo čerpání unijních fondů. Pokud bychom to převedli na peníze, zjistíme, že kdybychom to udělali, bude nás to nakonec zřejmě stát více, než když to necháme. Čím později totiž začneme, tím větší bude přetlak těch, kdo chtějí stavět, a stavební firmy budou tlačit na větší finanční plnění, takže dojde ke zdražení projektů.

Je systém jediný problém? Úředníci mají přece tak sklon "pozlacovat" rozhodnutí z Unie, jak se říká v Británii -když dostanou z EU jednu stránku, přidají pět dalších...

Tady jsme zjednodušení udělali. U NSRR požadovala Unie asi 66 základních kritérií. Čeští úředníci, když jsme to v lednu počítali, z toho udělali 366 kritérií. Zrušili jsme vše, co jsme mohli a co nebylo v rozporu s českým právem. 

O jaké změny šlo?

Většinou o administrativní požadavky na vyplnění dalších věcí, které nejsou důležité. Je to asi tak, jako když člověk přijde k doktorovi s chřipkou a on se ho ptá na číslo bot. I tam byly podobné věci.