Toto číslo však zarazilo i ministerstvo financí, které v připomínkách k věcnému záměru zákona zapochybovalo, zda bude mít taková snaha vůbec smysl, když "nájemné bude tak vysoké, že toto bydlení bude přístupné jen pro příjmově silné občany".

Němcův úřad se ale brání tím, že "jde o tzv. nákladové nájemné, které zatíží rodiny méně, než kdyby hradily pořízení vlastnického bydlení". Jak tvrdí, toto nájemné je kalkulované jako u bytů ve vlastnictví stavebních bytových družstev a odpovídá nákladům na výstavbu.

Dar 100 tisíc, zbytek půjčka

Stát se podle představ Němce bude podílet na výstavbě družstevních bytů dvěma příspěvky. První je nevratnou dotací ve výši 100 000 korun na jeden byt. Druhá pak má být návratnou finanční výpomocí.

Stát půjčí 60 procent pořizovací ceny bytu i s pozemkem, maximálně ale 700 000 korun. Úrok má být tříprocentní a splácení bude rozvrženo na dvacet let. I přes tyto poměrně výhodné podmínky se ale bydlení v postaveném domě jeho nájemníkům prodraží.

Ministerstvo si vypracovalo kalkulaci pro dům o šesti bytech, kde budou dva byty mít 39 m 2, dva 62 a dva 80m 2. Celková cena takového domu i s pozemkem by činila přes devět miliónů korun. Pokud využije družstvo na zbytek stavby komerčního úvěru, pak by za bydlení v tom nejmenším bytě jeho obyvatelé platili měsíčně kolem sedmi tisíc, ve středním kolem 12 a v těch největších 16 809 korun.

Státu by přitom družstevníci spláceli měsíčně mezi 3335 a 3882 korunami, zbytek je součet splátky úvěru od banky a nákladů na služby spojené se správou domu s poplatky za vodu, teplo, energie a odpad.

Pokud by družstvo nahradilo úvěr zvýšením členských vkladů svých členů v hotovosti, pak by se měsíční náklady na bydlení mohly podle Němcova úřadu pohybovat mezi šesti až 10 500 korun.

Omezení na třicet let

Němec počítá s tím, že se touto formou časem bude stavět až 4000 bytů ročně. Ministerstvo za svůj příspěvek chce družstvům, která je využijí, svázat ruce na třicet let, tedy ještě deset let po splacení dluhu vůči státu.

Družstvo by smělo sdružovat jen fyzické osoby, nebude smět podnikat či půjčovat peníze ani rozdělovat jakýkoli svůj zisk mezi členy. Svým majetkem nebude smět ručit ani nijak ho zatěžovat věcným břemenem. Po celou dobu bude muset zůstat družstvem a do svých stanov si musí dát podmínku zákazu podnájmu bytů postavených se státní podporou.

Výjimky ze zákazu by byly povoleny jen v případech, které by povolil zákon, a ještě by s nimi muselo souhlasit představenstvo družstva. Povolenými důvody by mohly být např. dlouhodobý pobyt družstevníka v zahraničí, na léčení, na studiích či ve vězení.

Žádné rodinné vily

Budou se smět stavět jen bytové domy, nikoli rodinné domky či vily. Největší byt by mohl mít 80 m 2, neboť větší již ministerstvo pro místní rozvoj považuje za nadstandard.

Družstvo, které by žádalo o pomoc, by muselo vlastnit pozemek a mít zajištěno plné finanční krytí nákladů na výstavbu. Minimálně pětinu z toho musejí krýt členské vklady jednotlivých družstevníků. Až po vyčerpání těchto prostředků může družstvo dostat státní výpomoc.

Družstevní forma pořizování nového bydlení občany za finančního přispění státu začala po roce 1989 stagnovat. Podle ministra Němce význam družstevního bydlení oslabil proto, že "družstevnictví bylo považováno za reziduum socialistického hospodaření, které je třeba odstranit".

Ačkoli neustále platí vyhláška z roku 1985, na jejímž základě dříve stát poskytoval finanční i úvěrovou pomoc družstevní a individuální výstavbě, podpora se už podle ní neposkytuje, neboť tato vyhláška nemůže zabránit tomu, aby si družstevníci nepostavili byty se státní pomocí a pak si byty nerozdělili do svého vlastnictví. Nový zákon by již takové praxi zabránil alespoň na třicet let.