Současně však ÚS k 31. 12. 2003 zrušil část zákona, která novým vlastníkům nařizovala, že musí získaná zařízení provozovat beze změn dalších 10 let.

Zákon totiž stanovil, že samosprávné celky musejí nejméně 10 let zachovat stávající provoz všech zařízení, která získaly. Pokud je obce či kraje nebudou chtít provozovat, musí zařízení nejprve nabídnout státu ke zpětnému převzetí a pokud stát odmítne, mohou je využít podle svých potřeb.

"Základem svobodného státu je svobodná obec. Samosprávné celky musejí mít reálnou možnost řešit své problémy a záležitosti podle svých potřeb. Musí mít svobodnou volbu hospodařit se svým majetkem a se svými penězi. Samosprávné celky mají také právo zajistit si i vlastní finanční zdroje," řekla při zdůvodnění nálezu soudkyně ÚS Eva Zarembová.

Převod majetku nelze dodatečně zpochybnit

ÚS tak vyhověl ústavní stížnosti 45 poslanců jen z části. Poslanci zastoupení Jiřím Pospíšilem (ODS) totiž navrhovali, aby soud zrušil veškerá ustanovení zákona, která umožnila státu převést na kraje a obce zařízení i se závazky a současně navrhli, aby soud zrušil i část zákona, která nařizovala krajům a obcím, aby tato zařízení provozovala beze změn nejméně 10 let.

"Tímto krokem vznikla situace, kdy stát přinutil samosprávné celky, aby za něj převzaly i dluhy a ty pak ze svého rozpočtu platily. To však výrazně omezí rozvoj a činnost těchto celků, protože své peníze budou investovat do státních dluhů. Navíc tímto zákonem dochází ke zhoršení postavení věřitelů, jimž sociální zařízení dluží," řekl Pospíšil.

Soudci ÚS však rozhodli, že nemohou zasahovat do zákona, který způsobil právní následky už k 1. 1. 2003, kdy stát v rámci reformy veřejné správy převedl majetek na kraje a obce.

Podle Evy Zarembové nelze tento krok státu dodatečně zpochybnit, protože by se tím stav nezměnil. Obce však mají právo s tímto majetkem svobodně, ale zároveň účelně nakládat, aby si zajistily peníze na rozvoj a úhradu nutných nákladů.