Vedení a akcionáři společnosti k tomuto rozhodnutí dospěli poté, co důkladně zhodnotili osud své investice do Union banky a Union Group a následující události. Ty vyústily v konkurz Union banky. Invesmart bude proti České republice uplatňovat arbitrážní nárok ve výši 10 miliard Kč.

"Nedovedeme si představit relevantní argumenty, se kterými by Invesmart mohl u arbitrážního řízení uspět," reagoval Pavel Zúbek z tiskového oddělení České národní banky. Centrální banka podle něj zatím nemá informace o tom, že by Invesmart podnikl kroky k arbitráži. Ani ministerstvo financí zatím zprávu o arbitráži nedostalo. Reagovat a zkoumat případné nároky tak bude moci až poté, co dostane oficiální informaci o zahájení arbitráže.

Invesmart vychází z dohod mezi Českou republikou a Nizozemskem o ochraně investic. "Rozhodnutí České národní banky poslat Union banku do likvidace, jehož přímým důsledkem bylo vyhlášení konkurzu na UB, neumožnilo realizovat naši dohodu se společností Goldman Sachs a donutilo nás domáhat se ochrany našich zájmů u mezinárodní arbitráže," uvedl šéf Invesmartu Paolo Catalfamo.

Spor může trvat roky

O místě arbitráže ještě není rozhodnuto, zasedání arbitrážního soudu začne nejdříve za několik měsíců. Arbitrážní jednání se totiž často táhnou až několik let.

Invesmart nejdříve musí o zahájení arbitráže informovat žalovanou stranu, která následně má až půl roku na zpracování odpovědi a případnou vzájemnou dohodu. Poté má dalších několik měsíců na reakci Invesmart. Pokud se tedy skutečně uskuteční zasedání arbitrů, letos to s největší pravděpodobností nebude.

Invesmart se snažil pád banky vyřešit soudním vyrovnáním, při kterém klientům sliboval větší výnos nad rámec pojištěných vkladů. Soud však nakonec rozhodl o prohlášení konkurzu.

Příčina: špatná práce vedení

Odpovědnost bývalého vedení označila jako hlavní důvod krachu Union banky Česká národní banka. Ta v červnu podala na Nejvyšší státní zastupitelství oznámení o podezření ze spáchání trestného činu.

Příčinou krachu Union banky byla především špatná práce bývalého vedení banky, uvedl ke kauze člen bankovní rady České národní banky Pavel Racocha. Problémem banky byl totiž především vysoký objem úvěrů poskytnutý spřízněným osobám, tedy především akcionářům banky.

Centrální banka podle Racochy zahájila kontrolu v Union bance již v dubnu loňského roku. Zjistila nedostatek opravných položek přesahující 1,3 miliardy korun a některé netransparentní finanční operace. ČNB požadovala vyřešení těchto nedostatků a změnu ve vedení banky, ovšem k nápravě došlo podle Racochy až se značným zpožděním.

Zákon o státní kontrole, kterému ČNB při kontrole v bance podléhá, totiž podle Racochy umožňuje zdlouhavý proces podávání námitek a odvolání ze strany banky, a proto byla formálně celá kontrola dokončena až v závěru loňského roku. Banka navíc nechtěla spolupracovat, dokonce podala stížnost na podjatost pracovníků ČNB.

Omezené pravomoce České národní banky

Bankovní komise upozorňuje na to, že Union banka byla provázána s velkými podniky severomoravského regionu od počátku své existence. Byly to především Vítkovice, Nová Huť, OKD, Kovošrot Ostrava, jejichž podíly se pohybovaly mezi 12 až 34 procenty. Koncem roku 1995 se stala majoritním akcionářem banky společnost Facium, v níž držel největší, čtvrtinový podíl, Chemapol Group. Ta se později přejmenovala na Union Group.

Skupina Chemapolu se začala od roku 1997 rozpadat, nicméně hlavním akcionářem banky zůstávala Union Group, v níž měla podíl například i Moravia banka (ta křížově vlastnila podíl v Union Group), Moravské chemické závody, dále Vítkovice a Nová Huť.

Parlamentní komise přitom upozornila na to, že limitujícím faktorem pro centrální banku při zjišťování informací o UB byla skutečnost, že neměla zákonnou pravomoc získávat informace o osobách, které nejsou součásti konsolidačního celku. ČNB tedy mohla získat informace pouze o tom, kdo vlastní banku, nikoliv kdo vlastní Union Group.

Nejvíce stála TV Nova

Arbitráž kvůli Union bance přichází jen pár týdnů poté, co Česko definitivně prohrálo spor se společností CME kvůli TV Nova a převedlo dlužných 10,5 miliardy korun na její účet. K tomu musí zaplatit ještě zhruba 200 miliónů korun na soudní výlohy.

Švédský odvolací soud totiž potvrdil původní výrok mezinárodní arbitráže, že ČR neochránila investici CME v TV Nova. Za hlavního viníka prohrané arbitráže stockholmský tribunál označil Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, která nejen nezabránila, ale dokonce aktivně napomáhala rozchodu Vladimíra Železného s investory CME v roce 1999.

Stát žaluje i Saluka Investments kvůli pádu IPB či European Media Venture kvůli investici do TV3.