Důvodů je několik. Především se do stále pozdějšího věku odkládá těhotenství, uvádí Hana Hašková v sociologické studii Fenomén bezdětnosti v sociologické a demografické perspektivě. "Strategicky" se těhotenství odkládá tak dlouho, až řada žen po třicítce prostě mít děti nestihne. Průměrný věk prvorodiček, který se v šedesátých létech pohyboval kolem 23 let, se postupně zvyšuje na současných 26 až 28 let a stále stoupá.

Podíl bezdětných žen v ČR
Rok narození 1950 1960 1970 1975 1980*
Podíl bezdětných žen (v %) 5,5 6,7 9,8 17,6 19,5
Zdroj : Dutch university Press - T. Sobotka, *odhad Práva

Ekonomika rozhoduje

Podle sociologů mezi důvody, proč část českých žen a jejich partnerů nechce mít děti, patří obavy, že děti nepřivedou do solidních životních podmínek. Významnou roli zde hraje dostupnost bytů a finančních prostředků. Rozhodnutí mít děti ovlivňuje i strach ze ztráty zaměstnání a následně nedostatku peněz, ale i stále větší nároky na čas, ochotu dojíždět a pracovat sedm dní v týdnu, čímž je dnes často podmíněno trvalé a dobře placené zaměstnání. K rozhodnutí mít děti nepřispívá ani fakt, že mateřstvím se ženy stávají zcela závislé na mužích.

Na kritiku, že dříve se děti rodily do horších sociálních i politických poměrů, však dnešní mladí namítají, že bez peněz a solidně zajištěné rodiny má dítě menší šanci získat kvalitní vzdělání i celoživotní perspektivu.

Mění se i žebříček hodnot

Část mladých žen, ale i mužů nechce mít děti proto, že se změnil jejich hodnotový žebříček. Na první místo se místo dětí, udržení tradičních rolí ve společnosti dostává vzdělání, kariéra, cestování, osobní pohodlí, ale i snaha udržet se na trhu práce. Tento model s dětmi příliš nepočítá.

Rodina již není založena na ekonomických základech, na tradičním rozložení rolí, ale na základě emocionálních potřeb. Nestabilní základ svazku posilují nejistotu k tak dlouhodobé investici, jako je rodičovství, upozorňují sociologové.

Rodičovství ovlivňuje i dosažené vzdělání

Vliv na rozhodnutí mít děti má i vzdělání. Vzdělané ženy mateřství odkládají. Vysokoškolačky totiž déle studují, později vstupují do práce a déle jim trvá zajistit si odpovídající pracovní postavení. Žena, která otěhotní okamžitě po absolvování školy, často nemůže po mateřské najít dobré pracovní místo ani s vysokoškolským diplomem.

Přesto jsou mezi vysokoškolačkami rozdíly - největší počet vysokoškolaček, jež děti mají, jsou učitelky. Naopak děti často nemají absolventky humanitních či společenských oborů

Ženy se středním vzděláním mají nižší příjmy, pracují na méně významných postech a jsou více ohrožené nezaměstnaností, ale mateřstvím neztrácejí. Místo najdou při návratu do pracovního procesu snáze, navíc mateřská a dávky jsou často stejné jako plat, který dostávaly.

Ženy k plotně?

Kritici malé ochoty a touhy mít děti poukazují, že je třeba především vrátit ženu "k plotně a k plnění tradičních rolí". Například i tím, že se zruší školky. Tento názor ale vyvrací příklad Německa, kde tradice - žena má být doma - spolu s nedostatkem školek vede k tomu, že třicet procent třicetiletých žen nemá děti a celkově děti v populaci nemá deset procent žen a 20 procent mužů.

Východiskem není podle sociologů ani vracet ženy k plotně a věznit je doma, upírat jim vzdělání, ale ani obrovské porodné. Nikdo nemá být lákán či přemlouván k tomu, aby měl děti, říká významný sociolog Ivo Možný.

Jako existuje řada příčin, že ženy a muži děti nechtějí, existuje i řada podnětů, aby je chtěli. Společnost se musí stát přátelskou k rodině. V době stále větší individualizace lidí, ekonomické globalizace a stále tvrdší konkurence na trhu práce se na starosti o děti musí více podílet i muži. Mění se tradiční role partnerů. Pomoc státu by se měla zaměřit na nepřímou, zato širokou podporu. Počínaje výstavbou bytů přes daňovou politiku, podporu školek, služeb pro ženy, podporu částečných pracovních úvazků až po odstraňování bariér v obchodech, divadlech či výstavních síních.