"Maloobchodní značky se stávají reálnými konkurenty výrobních značek," řekl ředitel GfK Michal Ševera. Agentura se dotazovala 1000 lidí ve věku 15 až 79 let.

Nejčastěji lidé takto nakupují nápoje, potraviny a drogistické zboží. Jako hlavní argument uvádějí nižší cenu v porovnání s výrobky známých mezinárodních společností. Kvalitu produktů nesoucích značku supermarketu přitom považují většinou za stejnou. V Česku patří mezi nejrozšířenější značky například Albert nebo Tesco.

V domovské Británii Tesco prodává 42 až 45 procent zboží pod vlastní značkou, k čemuž se podle manažera Petra Baudyše chce přiblížit též v tuzemsku. Využívá k tomu několika jakostních kategorií rozlišených podle typu obalu na známé pruhované Value, barevnější Tesco Brand či stříbrné Finest, přičemž třetí luxusní značku hodlá v Česku brzo zavést. "Lidé však u nás tyto rozdíly ještě nezjistili," dodal.

Do mezinárodních obchodních řetězců se čeští producenti sami tlačí ve snaze přestát rostoucí konkurenci a zvyšovat prodeje. Jsou často ochotni zapomenout na vlastní budovanou značku a spokojit se s nálepkou supermarketu. "Kdo před několika lety prohlašoval, že nebude dodávat pod privátní značkou, ten to dnes stejně dělá," řekl na veletrhu privátních značek v Amsterodamu koncem května manažer potravinářské firmy Emco Radek Průcha.

Daní je potlačení vlastního jména

Na prodeji pod tzv. privátní značkou, tedy pod značkou obchodního řetězce či distributora, řada odborníků nevidí nic špatného. Tento způsob, jímž se nyní v Česku prodává až 20 procent veškerého zboží, lze využít jako šanci na překonání slabosti vlastní značky a prostředkem na průnik na zahraniční trhy.

"Dodávání pod privátní značkou šetří firmám náklady na marketing a logistiku, které dnes jinak tvoří podstatnou část ceny," tvrdí generální ředitel vládní agentury Czechtrade Martin Tlapa. "Výroba pro řetězce přinese vyšší obrat a zároveň ukáže na dobrou kvalitu výrobků. Cenou za to je potlačení vlastní značky. Firma se tedy musí rozhodnout, jakou strategii si vybere," řekl Tlapa.

Podíl privátních značek na domácím maloobchodním trhu činí podle něj asi deset až 15 procent, v pěti letech však očekává růst až na 25 procent. V EU je tento podíl většinou ještě vyšší, třeba v Británii přes 40 procent.