Článek
Pokud například někdo začne spořit v padesátce 400 korun měsíčně, v šedesáti letech, kdy mu vznikne nárok na dávku, příliš důvodu k jásotu mít nebude. Jestliže se klient rozhodne pro jednorázové vyrovnání, dostane po zdanění od fondu 76 800 korun. Pokud si místo toho vybere doživotní penzi, muž bude pobírat až do své smrti zhruba 436 korun měsíčně a žena, která se v průměru dožívá vyššího věku, asi 364 korun měsíčně. To jsou ale sumy velmi malé, které nebudou znamenat zásadní přilepšení ke státní penzi. Budou v důchodu stačit sotva na litr mléka denně.
Špatná strategie
Chyba v tomto případě není v tom, že by dotyčný zvolil špatnou formu spoření. Naopak. Vzhledem k jeho věku a výši úložky je penzijní připojištění jeden z nejefektivnějších způsobů spoření na stáří. Ke zmíněným čtyřem stovkám mu totiž stát přispívá každý měsíc 140 korunami. Kromě toho fondy každoročně připisují výnosy ze všech peněz evidovaných na účtu klienta. Pro zajímavost, průměrný hrubý roční výnos za předchozích sedm let u všech našich penzijních fondů činí 4,14 procenta, což je čistého asi 3,5 procenta.
Problém je v nízké úložce klienta a krátké době spoření. Jestliže tentýž klient začne od padesátky spořit třeba 1500 korun měsíčně, v šedesáti letech může dostat jednorázové vyrovnání 235 050 korun. Pokud zvolí doživotní penzi, u muže bude měsíčně činit asi 1334 a 1111 korun u ženy. Kromě toho dotyčný získá díky daňovým odečtům nemalou úsporu na dani. Její velikost závisí na výši příjmů. Například zaměstnanec s měsíčním hrubým platem 20 000 korun a dvěma dětmi ušetří ročně při úložce 1500 korun měsíčně díky tomuto odečtu na dani asi 2300 korun.
Při stejné intenzitě spoření 1500 korun měsíčně, ale po dobu dvaceti let bude jednorázové vyrovnání činit 566 880 korun nebo doživotní penze 3229 korun pro muže či 2691 pro ženu.
Daňové úlevy stojí za to
Pokud jde o nízkou měsíční úložku, je řešení jednoznačné: Zvýšit na co nejvyšší možnou úroveň. Tedy tak, aby klient co nejvíce využil daňové úlevy, která se poskytuje jen na tu část úložek, které převyšují 6000 korun ročně. Maximálně lze přitom odečíst od základu daně 12 000 korun ročně. Největšího daňového efektu lze dosáhnout při úložce 1500 korun měsíčně.
Problém je ovšem v tom, že řada klientů na daňové výhody "nedosáhne". "Někteří mají tak nízké příjmy, že nemohou daňové výhody buď vůbec využít, nebo jen zčásti. Státní příspěvek je v tomto směru lepší formou podpory - dostanou ho všichni," upozornil generální ředitel Penzijního fondu České spořitelny Jan Diviš.
Zda prodloužit dobu spoření u penzijního fondu, tedy začít u něho dřív spořit, je složitější otázka. Jde totiž o to, že člověk, aby se měl dobře i v penzi, nemusí samozřejmě spořit na stáří jen u penzijních fondů, ale může zvolit i jiné způsoby.
Na výběr nejsou jen penzijní fondy
Odvážnější člověk může například investovat část peněz třeba do akciových fondů osvědčených správců a za dlouhé období dosáhne nesporně lepšího výnosu než v penzijních fondech, které zatím smějí investovat do akcií jen v omezené míře.
Konzervativní investor ale neprohloupí, když s penzijním připojištěním začne třeba ve čtyřicítce nebo i mnohem dříve. V takovém případě půjde zpravidla o nižší částky, které jsou díky státním příspěvkům z hlediska výnosů nejefektivnější. Za třicet let se už může nastřádat zajímavější suma. Například při pětistovce měsíčně může penze u muže činit 2341 a u ženy 1953 korun.
Obdobně neudělá chybu ani mladý člověk, kterému zaměstnavatel nabídne příspěvek, pokud začne s penzijním připojištěním. Problém dlouhodobosti spoření lze pak částečně vyřešit tím, že si klient ve smlouvě sjedná tzv. výsluhovou penzi. Ta mu umožní vyzvednout si po patnácti letech v případě potřeby až polovinu naspořených peněz.