Článek
Europoslanci totiž před časem z návrhu vypustili takzvanou zásadu země původu. V podstatě tak zabránili tomu, aby poskytovatelé služeb podléhali svému domovskému právu.
Proti zásadě země původu byly hlavně velké země, které se obávaly, že by živnostníci z nových členských zemí mohli nabízet své služby levněji než domácí podnikatelé. Největší obavy panovaly ohledně kadeřnických, kosmetických služeb a z nabídky čistíren oděvů.
Směrnice začne platit ihned po uveřejnění v Úředním věstníku EU, ale jednotlivé státy si vymínily, že budou mít tři roky na její převedení do národního práva.
Pasáž o zemi původu, kterou mnozí ekonomové označovali za naprosto zásadní a jež jde opravdu směrem otevření trhu služeb, nahradila "svoboda poskytování služeb". Několik zdánlivě obecných frází v podstatě jednotlivým členským státům Evropské unie umožňuje, aby zahraničním živnostníkům a firmám přístup na své trhy značně znepříjemnily. O to pravidlo bojovali zejména socialisté v Evropském parlamentu, kteří současný návrh označují jako svůj "obrovský úspěch".
Živnostník nemusí mít sídlo v zemi podnikání
Státy EU budou muset nyní po schválení směrnice zrušit řadu překážek, která brání ve vstupu na trh podnikatelům ze zahraničí. V současnosti musí živnostníci a další podnikatelé mít většinou sídlo v zemi, kde chtějí podnikat, musí získat zvláštní registraci, nesmí vytvářet sklady a jiné zázemí a musí požádat o povolení k pobytu a podobně. Tyto překážky nyní padnou.
Směrnice se původně měla týkat všech služeb s výjimkou finančních, dopravních a telekomunikačních. Nakonec byly do výjimek zařazeny i hazardní hry a sázky, zdravotnictví, agentury zprostředkující práci, bezpečnostní služby, audiovizuální služby, zdravotnictví nebo sociální péče. Takže těchto služeb, zařazených do výjimky, se liberalizace netýká.
Členské státy EU nesmí požadovat po živnostníkovi či podnikateli |
- povinnost být na jejich území usazen |
- povinnost získat od jejich příslušných orgánů povolení, včetně zápisu do rejstříku nebo registrace u profesního subjektu nebo sdružení na jejich území |
- povinnost, aby si na jejich území zřídil určitou formu nebo druh infrastruktury, včetně kanceláří |
- použití zvláštních smluv ujednání mezi poskytovatelem a příjemcem |
- povinnost být držitelem průkazu totožnosti vydaného jejich příslušnými orgány |
- požadavky, které ovlivňují používání zařízení a materiálu |
- omezení volného pohybu osob |
Služby na které se směrnice vztahuje, tedy služby, které bude možné snadněji poskytovat v rámci EU:
- manažerské poradenské služby
- správa budov včetně údržby kanceláří
- reklama
- služby náboru pracovníků
- služby obchodních zástupců
- právní nebo daňové poradenství
- služby v oblasti nemovitostí, například realitní kanceláře
- stavebnictví včetně služeb architektů
- distribuční odvětví
- organizace veletrhů
- pronájem vozidel
- cestovní kanceláře
- služby v oblasti cestovního ruchu včetně služeb turistických průvodců
- služby pro volný čas
- sportovní střediska
- zábavní parky
- podpůrné služby pro domácnost, například péče o starší občany