Hlavní obsah

Že Natálka přežila, je zázrak, čekají ji ale trpké časy

– Ostrava
Právo, Novinky, Aleš Honus

Tříletá Natálka při dubnovém útoku rasistických žhářů na domek romské rodiny ve Vítkově utrpěla popáleniny na 80 procentech těla, přičemž na 60 procentech byla kůže v celé tloušťce spálená. Lékaři mluví v souvislosti se záchranou jejího života o zázraku, její případ ale není zcela bezprecedentní. Před třemi lety se popálil také na 80 procentech těla tehdy sedmiletý Lukáš Hýbl a jeho vývoj naznačuje, co čeká Natálku.

Foto: Aleš Honus, Právo

Natálka s matkou ještě v nemocnici

Článek

"Dá se očekávat, že do budoucna bude muset prodělat ještě další rekonstrukční operace, a určitě ji budeme sledovat alespoň po dobu jejího vývoje a růstu. To nejnáročnější, co Natálku ještě čeká, bude návrat do běžného života,“ avizoval zástupce primáře Popáleninového centra v Ostravě Michal Kadlčík.

Natálka ponese následky popálenin do konce života. Nadále bude dojíždět do nemocnice, jejímu růstu totiž bude třeba stále přizpůsobovat umělou kůži, která pokrývá 60 procent těla. Nadále jí bude hrozit infekce a bude podstupovat další náročné operace a rehabilitační cvičení. Důležitou oporou jí bude rodina, jak se jí však podaří integrovat do společnosti je otázkou jejího okolí.

Natálka nasedá do auta PrávaVideo: Právo

Poukazuje na to právě případ Lukáše Hýbla, jelikož i v jeho případě se mluvilo o zázraku. U dětí jsou totiž podobné popáleniny smrtelné pokud zasáhnou už jen dvacet procent těla. Lukášova matka Jana Hýblová se již před čtyřmi měsíci spojila s matkou Natálky Anno Sivákovou, aby jí v začátcích pomohla.

Lukáš i po třech letech svádí tuhé boje

Lukáš podstupuje dodnes náročnou léčbu, podrobuje se operacím, bolestivým cvičením, ale ve škole se mu daří dobře jak v učení tak i mezi kamarády.

"Vlastně se mi do nemocnice nechce, protože budu znovu zavřený mezi čtyřmi stěnami. No, a když mám jít na operaci, tak hodně zvracím a tak,“ řekl v květnu v ČT Lukáš.  

"Velká část té námahy byla na mamince, která ho vlastně musela nutit i přes bolest, i přes pocity, že to trvá dlouho,“ vzpomínal Kadlčík v ČT, což nepřímo Hýblová potvrzuje. „Rozhýbávání, ta strašná bolest a prostě, to si nedovede fakt nikdo představit. Vždycky se něco trošičku povedlo a pak se to zase nějak zkomplikovalo,“ uvedla matka. 

Živit se bude hlavou

Lukáš zase vzpomíná, že nejhorší pro něj bylo rozcvičování prstů a nohou, chození mu nahánělo strach. Bolesti mu to způsobuje stále, ačkoli připustil, že si na ně částečně zvykl.

Přestože rehabilitace zvládá hrdinně, rozhodující pro zdravý vývoj dítěte je i jeho zařazení ve společnosti, z čehož měli rodiče obavy. Matka ho od počátku připravovala na to, že se bude muset živit hlavou, a tak učení postavila mezi hlavní priority. Učení mu ale šlo od počátku dobře.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám