Víc Čechů mění místo. Neudrží je ani vyšší plat

V uplynulých šesti měsících podle něj změnilo zaměstnání 20,5 procenta Čechů. Další více než pětina lidí si aktuálně jinou práci buď aktivně hledá (6,9 procenta), nebo se po zajímavých pracovních příležitostech u jiného zaměstnavatele poohlíží (15,3 procent). Nespokojených je podle průzkumu 45 procent zaměstnanců.

„Oproti předchozímu období výrazně více respondentů měnilo práci kvůli nespokojenosti se svým zaměstnavatelem. Loňský rok se přitom zvyšovaly mzdy a firmy zlepšovaly pracovní prostředí,“ uvedla za Randstad Alžběta Honsová.

Největší fluktuace zaměstnanců je v telekomunikacích, zasilatelství, hotelnictví, stravování, bankách, pojišťovnách a potravinářství.

„Když mám službu, tak jsem na telefonu s pracovišti po celé Evropě i do čtyř do rána. Pořád se něco hlásí, často i samoúčelně. Volají, i když službu nemáte, a očekávají okamžité řešení a zase reporty,“ popisuje pětačtyřicetiletý rodák z jižní Moravy, síťový specialista Petr, jenž je vedoucím IT podpory v české centrále velkého obchodního řetězce. Musí být k dispozici nonstop.

Petr má ale za to moc pěkný příjem, na jaký by jinak v kraji vinařů jen těžko dosáhl. Dvě děti studují na vysokých školách, má auto, řadový domek na okraji Prahy. „Dělal jsem v jiném řetězci, kde už to fakt nešlo vydržet. Odešel jsem, aniž bych měl něco jiného jistého. Zkoušel jsem prodávat finanční produkty, ale to byla katastrofa, tak jsem zase naskočil do toho samého, byť u jiné společnosti,“ dodává Petr.

Internetová síť a mobilní aplikace naproti tomu daly mnohým lidem křídla a pomohly jim najít spokojený pracovní život. Padesátník Roman po Praze jezdí černým luxusním sedanem Lexus.

„Vlastním a vedu firmu na hospodářské audity podniků. Lidově řečeno hlídáme a hledáme, zda podnik někdo nevysává třeba tím, že by objednával předražené zboží nebo služby a pak z toho měl „malou domů“. Abych si vyčistil hlavu, jezdím ještě pod Uberem,“ vypráví po cestě. Takže to není jízda byznysmena, ale taxikáře.

Roman si vyjede, kdy chce, a jede, kam chce. Nikomu se nezodpovídá, nemá nad sebou šéfa. „Jezdím s taxíkem rád, nemusím se pak doma škorpit s manželkou. Koupil jsem lepší drahé auto proto, že pak mám i dražší klientelu a takový vůz hlavně mnohem déle vydrží,“ usmívá se zpoza volantu v kůži.

Tomáš a Marie jsou původem z jižních Čech, vysokou školu a kariéru si ale vybudovali v Praze. Oba pracují pro telekomunikačního operátora v podpoře obchodu. V hlavním městě už však pět let nebydlí. Přestěhovali se do malé vísky na Příbramsku, nějakých šedesát kilometrů od Prahy.

„Do města jezdím jen jednou týdně, každodenní práci zvládám z notebooku. Za cenu pražského bytu jsme si zde pořídili selské stavení a zrekonstruovali jsme je. Jsme rádi, že už nejsme v tepu velkoměsta,“ říká mladá paní, vedle ní na zeleném dvorku si hraje dcerka.