Článek
Ústavní soud (ÚS) se rozhodl celou věc řádně prověřit a poprvé po třech letech proto na polovinu června svolal veřejné zasedání.
Ústavní stížnosti podali advokáti Kamila Kolaříková a Michal Račok. Tvrdí, že brněnský krajský soud v roce 2012 nepostupoval podle platného rozvrhu práce, některé senáty byly při rozdělování případů vynechány nebo přeskočeny a případy nakonec skončily na stole jiných soudců. Navíc uvádí, že rozvrh práce byl v některých aspektech v rozporu se zákonem o soudech a soudcích.
Stížnosti se odvolávají i na verdikt Nejvyššího soudu z května 2015, podle kterého přidělování spisů na krajském soudu nefungovalo správně.
„Rozvrh práce Krajského soudu v Brně pro rok 2012 nesplňoval požadavky zákona o soudech a soudcích, ani nároky vyplývající z Listiny základních práv a svobod a na něj navazující judikatury Ústavního soudu,“ stojí ve verdiktu Nejvyššího soudu.
Brněnský soud je naopak přesvědčen o tom, že k žádnému pochybení nedošlo.
ÚS se rozhodl nebrat otazníky na lehkou váhu. Ostatně naposledy svolal veřejné zasedání v červnu 2013 v kauze církevních restitucí. „Veřejné ústní jednání je svoláno, když ÚS potřebuje objasnit něco, co není zřejmé ze spisového materiálu,“ vysvětlila mluvčí soudu Miroslava Sedláčková.
Právo na spravedlivý proces
Oba advokáti, kteří podali stížnosti, upozornili, že právo na zákonného soudce patří mezi jeden z pilířů spravedlivého procesu. Garantuje totiž, že konkrétní případ nedostane ten či onen soudce nahodile nebo dokonce účelově.
Před ÚS by se mělo objasnit, jak fungovalo přidělování případů senátům a jak byli vybíráni přísedící. Advokát Račok proto navrhl mimo jiné vyslechnout přísedící, kteří rozhodovali v případu jeho klienta.
„Nejde přitom o to, zda je klient vinný či nikoli. Jde o to, že v jeho věci nerozhodoval ten soudce a přísedící, kteří o ní podle zákona rozhodovat měli. Třeba by mého klienta odsoudil i jeho zákonný soudce a přísedící, kdo ví,“ řekl Račok.
„Po takovém odsouzení by ale nemohl mít onen pocit nespravedlnosti vyplývající z toho, že byl odsouzen někým, kdo neměl právo ho soudit. A třeba i naprosto pochopitelný a oprávněný pocit, že celé soudní řízení byla jen fraška, neboť pro toho, kdo jej odsoudil, byl odsouzen již předem,“ dodal advokát Michal Račok.
V případě, že by ÚS stížnostem vyhověl, byly by v ohrožení všechny verdikty v případech, jež byly takto přiděleny.