Článek
Nakolik argument, že je zákon o střetu zájmů šitý proti Babišovi, obstojí před Ústavním soudem? Ústava v článku 70 počítá s omezením členů vlády.
Myslím, že žádnou váhu mít nemůže, protože zákon nemluví o Andreji Babišovi, ale mluví o jednom každém, kdo splňuje parametry, jaké má ministr financí Babiš. To, že Babišova kauza byla spouštěčem novelizace zákona, je nesporné, ale to zákon nezatěžuje relevantní vadou.
| KOMENTÁŘ DNE: | |
|---|---|
| Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem | |
Vidíte úskalí, kdy by zákon mohl odporovat ústavě?
Oproti původním úvahám se změnila konstrukce dopadu – bude se týkat členů příštího kabinetu po platnosti zákona. Zprvu tam nebyla žádná přechodná ustanovení, počítalo se s tím, že by se člen vlády musel holdingu zbavit do 30 dní.
V takovém případě by mohly být pochybnosti co do retroaktivity i co do zásahu do vlastnického práva.
Jelikož to zmizelo, tak se mi nezdá, že by tam měl být nějaký relevantní problém. Zásah do vlastnického práva nevidím. Nikdo vám nebrání vlastnit, co chcete. Pouze vám říká, že pokud vlastníte, co chcete, tak nemůžete současně dělat všechno, co chcete. A k tomu vyjímá jen úzkou kategorii členů vlády.
Neměli by do stejné kategorie patřit i poslanci a senátoři, jejichž podnikání se meze nekladou?
Nekladou, ale členové parlamentu rozhodují jako součást početného sboru, zatímco členové vlády rozhodují jako součást méně početného kolektivu, ale podstatné je, že stojí v čele správních úřadů jako jejich monokratičtí šéfové, byť jejich postavení asi trochu ovlivnil služební zákon.
Tímto způsobem je zákon o střetu zájmů nastavený od roku 1992, který rozlišuje různé kategorie veřejných funkcionářů s různými povinnostmi a omezeními. Postavení člena vlády je nesouměřitelné s postavením řadového poslance či senátora.
Zákon počítá se sankcemi, ale pokuta desítky tisíc je nízká. Je tedy zákon bezzubý?
Koncepčně zákon z roku 1992 byl založen na principu pranýře: „Když nám nepodáte příslušná oznámení, tak my – tedy Sněmovna a Senát – vás prohlásíme za delikventy a tím ovlivníme vaši politickou kariéru.“
Časem se ukázalo, že tato metoda nebyla dostatečná, proto se v roce 2006 přešlo na netypický správní delikt, o kterém rozhodovaly soudy, a nyní se posouváme dál. Teď jde o typické správní delikty, o kterých rozhodují obce nebo Úřad pro ochranu osobních údajů, a pak dojde na soudní přezkum.
Kromě pokut ale moc nevymyslíte. Muselo by se zvažovat vyvlastnění, což asi úplně nejde, anebo byste musel konstruovat zánik konkurenční funkce, což formou zákona úplně neuděláte.
Jaké by tedy bylo řešení?
Pokud by předseda vlády měl v kabinetu někoho, kdo by nedodržoval zákon a dostával pokuty, tak by ho ve vládě asi mít nemohl. Pokud by mu to nevadilo, protože převážila logika koaličního vládnutí, tak my všichni to budeme vědět, ale to je tak všechno, co s tím můžeme udělat. Zákon nic nevyřeší, pokud to bude jedno lidem, respektive politickým aktérům.
