Hlavní obsah

Šéf exekutorů nechtěl vrátit odměnu. Soud ho donutil

• Aktualizováno
Právo, Jakub Kotalík

Vladimír Plášil, který zastupuje v Česku exekutory jako prezident Exekutorské komory ČR, prohrál soud o vrácení peněz z protiprávní exekuce. Zhruba 25 tisíc korun si před deseti lety Plášil naúčtoval v souladu s tarify jako náklady exekuce, které čelila Pavla K.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek

Přestože v roce 2017 byl zmíněný zásah označen jako protiprávní, exekutor se k vracení částky neměl. Ve středu mu to pravomocně nařídil odvolací pražský městský soud.

Zmíněná exekuce se týká doby, kdy Plášil ještě nebyl šéfem sdružení exekutorů. Avšak Obvodní soud pro Prahu 7 o vrácení částky rozhodl letos v lednu, kdy už Plášil funkci prezidenta komory zastával. Tento verdikt se Plášil pokusil marně zvrátit u odvolacího soudu.

„Odvolací soud se naprosto ztotožnil s názorem soudu prvého stupně, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení,“ sdělil ve středu předseda senátu Lubomír Velc.

Prezident Exekutorské komory si vybral tu špatnou stranu, čímž se v zásadě vysmál poctivým exekutorům.
advokát Petr Němec

Obohacení podle něj spočívalo v tom, že Plášil si vymohl náklady na exekuci v rámci exekučního řízení, přestože „při zastavení exekuce bylo rozhodnuto, že exekutor nemá právo na náhradu nákladů“.

Odkázal přitom na judikát Nejvyššího soudu, který se podobnému případu v minulosti věnoval. Plášil navíc musí uhradit ženě výdaje na právní zastoupení. Vzhledem k relativně nízké částce, o niž se obě strany přely, nemá Plášil možnost dovolání.

Podle Hospodářských novin se mladá žena dostala do exekuce kvůli půjčce deseti tisíc korun od nebankovní společnosti, s jejímž splácením měla problémy. Dluh nakonec narostl kvůli neúměrnému, až stoprocentnímu úroku a smluvní pokutě 200 korun denně na 200 tisíc korun.

Advokát: měl by zvážit rezignaci

Žalobkyně i její advokát Petr Němec, který se dlouhodobě zabývá problematikou exekucí, proto středeční verdikt soudu přivítali.

„Zároveň jsem velmi zklamán z chování prezidenta Exekutorské komory, který by měl zvážit svou rezignaci. V praxi se setkáváme s tím, že někteří exekutoři si takto vymožené peníze nechávají a nechtějí je vydat. Jiní exekutoři je vracejí a jednají poctivě. Prezident Exekutorské komory si vybral tu špatnou stranu, čímž se v zásadě vysmál poctivým exekutorům. Proto jsme za výhru opravdu rádi,“ komentoval pro Právo výsledek sporu Němec.

Dodal, že exekuci vedla společnost, jejíž smlouvy jsou soudy označovány za lichevní. „Byly to tedy navíc ještě špinavé peníze,“ prohlásil advokát, který se stal známým bojem proti nezákonným exekucím.

Sporů prý bude přibývat

Podle něj bude podobných případů přibývat. Jak popsal Právu, u soudů již jeho advokátní kancelář vyhrála tři takové spory.

„S judikátem z Nejvyššího soudu jsme tak připraveni začít nepoctivé exekutory žalovat ve velkém, jakož i skupovat pohledávky povinných za exekutory. Na to totiž exekutoři spoléhají, že povinní nepůjdou do soudního sporu, protože na něj nebudou mít peníze a odvahu,“ vysvětlil Němec.

Zároveň zdůraznil, že část exekutorů v těchto případech nedělá žádné problémy a peníze vracejí. „Je proto neudržitelné, aby jiná skupina exekutorů tak nečinila,“ uvedl

Plášil na svém postoji trvá

Prezident Exekutorské komory ani jeho zástupce středečního vynesení rozsudku neúčastnili. Plášil ve čtvrtek v reakci podotkl, že o exekuci tehdy rozhodl soud a exekutora pověřil jejím provedením.

„Exekutor konal na základě soudního rozhodnutí a neměl fakticky jinou možnost než exekuci vykonat. V tomto řízení exekuci zastavil sám exekutor k návrhu věřitele, nikoliv soud k návrhu dlužnice,“ tlumočila Plášilovo vyjádření k věci mluvčí exekutorské komory Lenka Desatová.

Plášil spekuluje, že žalobkyně se může do problémů kvůli exekuci dostat znovu.

„Je třeba též zmínit, že v dané věci může věřitel dlužnici znovu zažalovat u soudu ve sporném řízení (...). Pokud by byl věřitel u soudu úspěšný a dlužnice jeho pohledávku nezaplatila, může se proto znovu ocitnout v exekuci,“ vzkázal Plášil.

Zváží prý i podání ústavní stížnosti či žádosti o náhradu škody vůči státu.

Reklama

Výběr článků

Načítám