Článek
V důsledku toho nemohou členové rodu usilovat mj. o vydání zámku v Ratibořicích, Náchodě, náchodské zámecké jízdárny, v níž sídlí krajská galerie výtvarných umění, nebo tamního hřbitova. Podle vyjádření soudců je třeba respektovat zásadu, že zvláštní předpis vylučuje užití předpisu obecného.
Pokud tedy existují restituční předpisy, stanovící hranici 25. února 1948, není možné toto datum prolomit a na zmírnění majetkových křiv před tímto datem uplatňovat ustanovení občanského zákoníku. "Pak je nevýznamné posuzovat, zda sporné výměry byly právně nicotné," uvedl v komentáři k rozsudku soudce Tomáš Šinták.
"Výsledek pro mne není překvapivý," přiznala Alena Štumpfová, právní zástupkyně rodu Schaumburg - Lippe. Přesto se domnívá, že konfiskace podle tzv. Benešových dekretů byla neplatná, neboť při ní nebyl dodržen zákonný postup.
"Zákon říká, že se konfiskuje majetek bez náhrady atd., ale vždy muselo být řečeno komu je majetek odebírán. V takzvaném vyvlastňovacím výměru bylo tomto případě pouze neurčitě řečeno, že pod režim dekretu spadají příslušníci rodiny Schaumburg - Lippe," vysvětlila Štumpfová a dodala, že samozřejmě vyčerpá zákonné možnosti a podá dovolání i ústavní stížnost, eventuálně stížnost do Štrasburku.
Radost naopak měla Marcela Kislingerová, zástupkyně jedné z žalovaných stran - Národního památkového ústavu, správce zámeckých areálů v Náchodě a Ratibořicích. "Byly vynaloženy nemalé prostředky na údržbu zámků. Jsme rádi, že to nebylo do jiného než státního majetku," uvedla po vyhlášení rozsudku.
"Majetek přešel do vlastnictví státu ještě za života Bedřicha Schaumburg - Lippe a nikdy nebyl předmětem pozůstalosti, ani předmětem dědického řízení," tvrdí Kislingerová, která současně připustila že některá rozhodnutí národních výborů jistým vadami trpěla. "Pro meritum věci to však nemělo právní význam," dodala.