Článek
Lidé si půjčují čerpadla a snaží se vodě zabránit, aby pronikla do domů.
Ještě vzpomínají na povodeň, která obec postihla v roce 1997. Situace zatím tak dramatická není. "Tehdy byla voda u nás doma tři čtvrtě metru nad chodníkem, teď je to zatím 25 centimetrů," řekly matka s dcerou Marta a Vlasta Mitášovy z Hrachovce. Jejich dům je hned u řeky.
Přišli hasiči a řekli, ať si vezmeme jen nejnutnější věci
Lenka Džobaková z rodinného domku v Karviné - Sovinci popsala evakuaci. Žena byla i se svou sedmiměsíční dcerou, sestrou a jejím šestiletým synem a jejich otcem evakuována v pondělí dopoledne.
„Byl to strašný pocit, hrůza, i když jsme zatím měli zalitou jen zahradu,“ svěřila se v pondělí dopoledne 23letá Lenka Džobaková s pocity, které prožívala ve chvíli, kdy se dozvěděla, že musí i s malými dětmi opustit kvůli velké vodě svůj domek.
„Kolem deváté hodiny ráno přišli hasiči, abychom si vzali ty nejnutnější věci a počkali na autobus před nedalekou restaurací, který nás převezl do školy,“ řekla žena k dramatické situaci.
V základní škole Karviná Prameny, kde rodina skončila, může být ubytováno až sto lidí. Část areálu je totiž od loňského září prázdná kvůli nízkému počtu žáků. V jedenáct hodin dopoledne bylo ve škole nouzově ubytováno kolem třiceti osob, o které je kompletně postaráno.
Jiří Kruka z Valašského Meziříčí Právu popsal, jak probíhala noční evakuace. Lidé prý měli ve svých domech 30 až 50 centimetrů vody.
„Voda tam tekla proudem, bylo to nebezpečné hlavně pro naše děti,“ řekl muž. „Stihli jsme si vzít jen doklady, nějaké to oblečení, a to bylo všechno,“ dodal s tím, že nejprve byli převezeni do centra volného času Domeček. „Tam byly podmínky dobré, teď jsme se dostali do ubytovny, nikdo tu neví, kde budeme spát,“ popsal nejistotu.
Obec Ústí na Vsetínsku na řece Bečvě
V rozhlase mluvili jen o školách
Manželé Karešovi z Valašského Meziříčí mají v domě třicet centimetrů vody. Z koryta se vyvalil místní potok Medůvka, který se nedaleko vlévá do Bečvy. Stihli z přízemí přestěhovat postele, matrace, část oblečení a nádobí.
"Nevíme, na čem jsme, z města za námi nepřijeli, jen v místním rozhlase říkali, že jsou zavřené školy a školky," popsal Pavel Kareš.