Článek
Přestože chtěla vždy pracovat v mateřské školce, svou práci by neměnila. Aby ne. Kolegové si ji předcházejí a obdarovávají ji bonbóny a čokoládami. Vždyť stavbařina není pro ženu úplně běžnou profesí. K zaměstnání ji přivedl kamarád poté, co Jitka odešla od rodičů a osamostatnila se. Ze začátku to nebylo jednoduché, musela projít řadou zkoušek a školení a musela se naučit znalostem ohledně ovládání jeřábu.
Teď přichází téměř denně před sedmou hodinou na staveniště ve Vršovicích a rychle vystoupá po žebříku do kabiny pár desítek metrů nad zemí. V sedm hodin musí být připravena na svém místě. Většinou pracuje osm až dvanáct hodin denně. „Někdy se stane, že ráno chytnete páky a pustíte je až večer, nezastavíte se. Jindy zase bývají dny, kdy je to volnější,” uvádí drobná žena.
O samotě
Na hodinovou obědovou pauzu občas sestoupí z výšky dolů, jindy zůstane nahoře a odpočívá. Práce je psychicky velmi náročná. Jeřábník musí být ostražitý. Má na starosti nejen náklad, ale i zodpovědnost za lidi „pod sebou“ na staveništi. Navíc se pro něj usednutím za páky svět dole uzavírá. Své kolegy vidí v průběhu pracovní doby už jen z ptačí perspektivy.
Jitka Urbanová téměř každý den zdolává po žebříku desítky metrů.
„Musíme si uvědomit, že člověk je v té kabince třeba dvanáct hodin. Dvanáct hodin drží páčky, poslouchá vysílačku. Pracovníci na stavbě na něho řvou, hádají se o jeřáb. Nemá si s kým popovídat, nemůže se zastavit. A páčky pustí skutečně třeba až po dvanácti hodinách. Ti dole si mohou odskočit na záchod, zakouřit, popovídat s kolegou. Jeřábník toto nemůže,“ vysvětluje koordinátor jeřábu Tomáš Fejtek.
Koordinátor je neodmyslitelnou součástí celé stavby. Je, jednoduše řečeno, spojkou mezi jeřábníkem a ostatními pracovníky. Není totiž výjimkou zaslechnout z vysílačky i hlas ukrajinský, bulharský, ale i makedonský a jiný.
Bez WC, bez klimatizace, ale s úchvatným výhledem
V kabině jeřábníka se nachází pouze pohodlné křeslo a páky, kterými ovládá celý stroj. Dále jsou tam tři topení, dvě po stranách a jedno pod nohama. Za křeslem je prostor přibližně metr na metr a půl, kde se pracovník může postavit a protáhnout se. Do kabiny ústí dva poklopy, jeden na podlaze, jímž se vstupuje dovnitř, druhý na stropě, který vede na špici a rameno jeřábu. Ten slouží hlavně pro montéry sestavující celé zdvihové zařízení.
V případě malé potřeby jeřábníkovi poslouží PET lahev, v horším případě musí slézt dolů.
Přestože práce v oblacích přináší uchvacující výhled z výšky, který paní Jitku za ty roky stále neomrzel, zažívá jeřábník i nejrůznější strasti. Například v létě teplota v kabině dosahuje i 60 stupňů, ale klimatizace ve vybavení není. Za silného větru nebo při zvedání břemene se kabina jeřábníka skutečně kývá. Výkyv ve výjimečných případech dosáhl i dvou metrů.