Článek
Politické souvislosti a policejní provokace dávají dohromady dosti výbušnou směs, což byl asi hlavní důvod, proč nám Česká televize na včerejšek připravovala lahůdku v podobě přímého přenosu ze soudní síně. Karel Srba je jistě lepší lákadlo než nějaký zloděj slepic. Po včerejšku bych však České televizi doporučil, aby si nový žánr nejprve vyzkoušela na těch slepicích.
Bez ohledu na možné vyznění toho, co se nakonec nekonalo, je totiž z pouhých několika odvysílaných minut zřejmé, že na tak nezvyklý počin nebyla připravena. Už jen skutečnost, že hlavnímu obžalovanému nebylo vůbec rozumět, vydá za velký profesionální malér. Jak by to ale asi televize řešila, kdyby se vysílalo od začátku do konce? Nechali by ho po celou dobu nesrozumitelně huhlat, anebo by na scénu vkročila sličná asistentka a připla mu mikrofon? A co na to soudní řád?
Nešťastná byla i snaha televizně ztvárnit prostředí, v němž televize evidentně není ani trochu doma. Do soudního jednání, které diváka odkojeného Perry Masonem překvapí českou ležérností, přišel náhle detailní záběr na samopal v rukou maskovaného těžkooděnce. Takové ozvláštnění si přece žádný režisér televizního přenosu samozřejmě nenechá ujít. Co však měl tento výhrůžný symbol sdělit divákovi?
Docela nejspornější však zůstává otázka, komu nebo čemu měl přímý přenos sloužit. I kdyby totiž dokázal být pro diváka jen chladným a vzorně nezaujatým záznamem události, nemůže neovlivnit událost samu. To je síla a prokletí televizních kamer, že pod jejich dozorem nic neběží zcela samozřejmě jako obvykle. Nicméně troufnu si hádat, že opravdu nezaujatý a proto nanejvýš nudný pohled nehybných kamer by v očích diváka, který by to dokázal vydržet do konce, vyzněl ve prospěch obžalovaných.
To by ale nebylo dosti televizní, a proto asi nejmoudřejší ze všech názorů o vhodnosti nebo nevhodnosti přímého přenosu pochází od samotného Karla Srby nebo jeho obhájce. Přenos ano, ale bez komentářů. Perfektní odhad: ještě se nezačalo objektivně přímopřenášet, už se vesele subjektivně hodnotilo ze studia. Pozvaný předseda Soudcovské unie Jaromír Jirsa dokonce správně tipoval rozsudek.
PRÁVO 31. října