Článek
První přenos naznačil za prvé, že televize připravena příliš nebyla a za druhé, že by si měla urychleně vychovat vlastního justičního zpravodaje. Jedním z nedostatků pro diváky sedící u televize bylo, že obžalovaným (hlavně Karlovi Srbovi) nebylo rozumět, jaké námitky vznášejí proti přímému přenosu. Neměli totiž mikrofon. A ne každý vládne tak zvučným hlasem, aby ho bylo ve velké, akusticky zřejmě složité místnosti, dobře slyšet. Na špatné ozvučení místnosti si stěžovali i přítomní novináři.
ČT slibovala, že bude divákům komentovat, co se v soudní síni děje. A hned při prvé příležitosti zaspala. Při slovech soudce Jiřího Lněničky, že "senát se poradí," měla ČT okamžitě naskočit s komentováním, co to je senát, kolik má lidí, kde se bude senát radit, jak dlouho se může radit, kdo může odejít ze soudní síně během porady a kdo ne, jak se má chovat veřejnost v sále po dobu porady senátu a další možná pro někoho i maličkosti, které ale pro diváky, jež nikdy nebyli přítomní soudnímu přelíčení - a takoví se pravděpodobně nejvíce na přenos dívali - jsou důležité a chtějí je vědět.
