Článek
Když sledujete dění ve vládní koalici a soustavné krize, které ji provázejí, myslíte, že tento kabinet dokončí mandát, nebo nás skutečně čekají předčasné volby.
Pokládám tuto vládu za velmi slabou, mimo jiné i proto, že většina ministrů se seznamuje se svým resortem, který má řídit, teprve od okamžiku, kdy se těmi ministry stala. Ale paradoxně právě proto, že je tato vláda tak slabá, velmi silně pochybuji o tom, že by byly předčasné volby. Protože čím méně schopný je člověk, tím hůře se vzdává vydobyté funkce.
Když se z pozice někdejšího předsedy vlády podíváte na výkon premiéra Petra Nečase (ODS), jak ho hodnotíte?
Myslím si, že Nečas je osobně slušný člověk. Dokonce jsem oceňoval jeho působení ve funkci ministra práce a sociálních věcí. Myslím si, že se s problematikou svého resortu poměrně do hloubky seznámil. Na druhé straně, u funkce premiéra nestačí být jenom slušný člověk. To je, řekl bych, nutná, ale nikoli postačující podmínka. A u premiéra Nečase vidím velmi málo razance, která přitom k funkci premiéra nezbytně patří.
Bylo by řešením, kdyby byly z koalice vystrnaděny Věci veřejné a podporu by se snažila získat menšinová vláda ODS a TOP 09?
Před volbami jsem v televizní diskusi Radku Johnovi doporučoval, aby VV nešly do vlády a aby byly nikoliv opoziční, ale nevládní stranou. Upozorňoval jsem na osud Strany zelených, Unie svobody, ODA a koneckonců i na osud lidovců. Protože tyto menší strany jsou pod dvojím tlakem. Jsou-li ve vládě, jsou pod tlakem svých koaličních partnerů, ale jsou také pod tlakem svých voličů. A tento dvojí tlak vytváří neřešitelné situace. Takže já jsem zastáncem menšinových vlád.
Odmítám kritiky opoziční smlouvy a říkám, že každá menšinová vláda musí být kryta nějakým druhem tzv. opoziční smlouvy. A myslím si, že menšinová vláda ODS a TOP 09 by byla čistším řešením než jakýsi podivný konglomerát tří stran, z nichž minimálně jedna představuje opozici v koalici.
Nestability na české politické scéně jsme svědky nepřetržitě od roku 2002. Není řešením změna volebního systému, která by vedla ke stabilnějším vládám?
SPOZ takovou úpravu volebního systému navrhla. Základní úpravou, jak už vyplývá z našeho názvu, je přesunout část pravomocí z rukou politiků do rukou občanů. To znamená umožnit pružněji měnit pořadí na stranických kandidátkách, vybírat, tak jako v komunálních volbách, i v parlamentních volbách z více kandidátek současně apod.
Navrhujeme, aby místo dnešních čtrnácti volebních krajů bylo pětatřicet se stejným rozsahem, myslím tím rozsahem co do počtu voličů, nikoli co do území. Takže by se vyrovnaly šance jednotlivých volebních krajů. A nepopírám, že při zmenšení krajů by na jedné straně voliči měli větší možnost poznat své kandidáty, což dnes téměř nemají. Ale na druhé straně by se také neprosazovaly liliputánské strany, které jenom zbytečně odvádějí hlasy těm stranám, které mají šanci se dostat do parlamentu nebo krajského zastupitelstva.
Rozruch vyvolala návštěva Víta Bárty u vás na Vysočině. Když se nyní podíváte na jeho aféry a kauzy, myslíte, že má ještě šanci se vrátit do vrcholové politiky?
Na Vysočině se u mě střídají návštěvy velmi často. Vít Bárta byl výjimkou jedině v tom, že si s sebou přivedl novináře. Řekl jsem mu hned na uvítanou, že je naprosto nekompetentním ministrem dopravy, a uklidnil jsem ho tím, že takových lidí je ve vládě víc. Bylo mně sympatické, že na toto konstatování nereagoval uraženecky, ale s humorem. Mám rád lidi, kteří mají smysl pro humor, včetně sebeironie.
Nu, a protože už není ministrem dopravy, tak se nechci vyjadřovat k jeho roli v tomto resortu. Pokládám pouze za poněkud anomální, jestliže člověk, který chce ovlivňovat dění ve své straně, neaspiruje na některou z funkcí v této straně. Role šedých eminencí skončila s páterem Josefem, nikoli s kardinálem Richelieu. Myslím si, že šedé eminence do průhledné politiky dnes už nepatří.
Byl jste předsedou ČSSD, po čase jste stanul v čele SPOZ. Další bývalý předseda, Jiří Paroubek, má podle všeho namířeno do řad ČSNS 2005. Co si o tomto záměru, o kterém se hovoří, myslíte?
Nebráním jakémukoli bývalému předsedovi jakékoli politické strany, aby se rozhodl změnit stranický dres. Konkrétně můj velký vzor Winston Churchill to udělal také, a nikoli pouze jednou. Je pouze otázka, jaký je charakter této změny. V mém případě to byl pokus vytvořit stranu soc. dem. typu, která bude oproštěna od paroubkovské, ale i sobotkovské demagogie a populismu. Nevím, do jaké míry se tento pokus podaří. Je to samozřejmě pokus dlouhodobý, protože politika je během na dlouhou trať.
Co se týče národních socialistů, myslím si, že ti svoji šanci ztratili. A vzhledem k jejich zanedbatelnému výsledku v posledních volbách tuším, že to byla dvě místa za desetinnou čárkou, silně pochybuji, že se jim podaří opět vstoupit na českou politickou scénu. Nehledě na to, že osoba Jiřího Paroubka, podle mého názoru, není ten buster, který by tuto raketu na vynesl oběžnou dráhu.
Příští rok se konají krajské volby. Neuvažujete o tom, že se zapojíte v některém z krajů, třeba v Ústeckém, jako lídr kandidátky SPOZ?
V každém případě se rád zapojím do krajských voleb ve všech regionech. Ale musím být dostatečně sebekritický, abychom si uvědomili, že jsem jako předseda strany neuspěl, protože se nepodařilo překročit pětiprocentní hranici. Jsem naopak velmi rád, že teď je nové, pětičlenné vedení této strany, které samozřejmě plně podporuji. A budu podporovat i všech dalších třináct lídrů v krajských volbách.
Pokud byste se v nyní hypotetické přímé volbě stal prezidentem, v čem byste chtěl být jiný než Václav Havel a Václav Klaus?
Vycházím z toho, že podle naší ústavy může prezident vládě pomáhat, což Václav Klaus také dělá, ale nemůže vládu suplovat. Už ve svém kandidátském projevu v roce 2003 jsem říkal, že prezident nemá vytvářet vlastní alternativu ať už domácí, nebo zahraniční politiky. Můj názor se od té doby nezměnil. Samozřejmě že třeba Václav Klaus je euroskeptik – on by spíše řekl eurorealista, zatímco já se pokládám za eurofederalistu. Ale to by vůbec neznamenalo, že bych nutil vládu, aby byla eurofederalistická. Právě proto, že role prezidenta v tom není.
Rolí prezidenta je vytvářet podmínky pro rovnoprávný dialog parlamentních politických stran. Dialog, který by probíhal bez účasti médií. Nikoli proto, že by bylo co skrývat, ale proto, že vím z vlastní zkušenosti, že při mediální prezentaci se čeští politici mnohdy exhibují. Chovají se jako koně, kterým cikán zabrousil zuby, nalil jim do tlamy trochu kořalky a oni teď předstírají, že jsou mladí aktivní hřebci, i když jsou to často vysloužilé herky.
Myslíte si, že by v dohledné době měla ČR přistoupit k plánu na přijetí eura?
Myslím, že je to naprosto nerealistické, a to ze dvou základních důvodů. Zaprvé – nemáme v pořádku veřejné rozpočty. A za druhé – i kdybychom je uvedli do pořádku, musíme projít dvouletým přechodným obdobím. V tomto období se naše měna může pohybovat pouze ve velmi úzkém fluktuačním pásmu. Teprve tehdy, až se nám podaří veřejné rozpočty stabilizovat, a já si tu stabilizaci představuji jinak než stávající vláda, ale současně ji pokládám za naprosto nezbytnou, pak můžeme ony dva roky pracovat na tom, abychom přijali, patrně někdy po roce 2017, možná i později, euro.
Vládní koalice představila svůj návrh vyrovnání státu s církvemi, kdy posiluje naturální restituci. Jaká je vaše představa vyrovnání s církvemi?
Vrátím se k tomu, co jsem říkal kardinálu Vlkovi při našem jednání v Kramářově vile. Kromě toho, že jsem mu citoval slova Písma, že spíše projde velbloud uchem jehly, než bohatec vstoupí do království nebeského, a já jsem přál Jeho Eminenci, aby vstoupil do království nebeského, kromě toho, že jsem mu připomínal Kristova slova, že nelze současně sloužit Bohu a mamonu, jsem mu předložil naprosto konkrétní návrh na řešení církevních restitucí.
Řekl jsem mu, že v této zemi za komunistické vlády přišlo mnoho lidí nejenom o hmotný, ale především o nehmotný majetek. Například tím, že nemohli studovat, nemohli cestovat, nemohli se uplatnit v práci apod. Navrhl jsem italský systém daňových asignací, který spočívá v tom, že daňový poplatník může určitou část svých daní věnovat na jím vybrané účely, například na sport, zdravotnictví, kulturu nebo právě na církev. Kardinál zbledl, protože si uvědomil, že i bigotní katolík z jižní Moravy, který má syna v tamním fotbalovém klubu, patrně věnuje svůj daňových příspěvek na ten fotbalový klub, a nikoli na církev.
Celý rozhovor najdete v sobotním vydání deníku Právo.