Článek
Facebooková skupina na podporu vaší kandidatury sdružuje kolem pěti tisíc vašich fanoušků. Byla tato iniciativa bezprostředním impulsem k vašemu rozhodnutí kývnout na případnou kandidaturu, nebo byste o ní přemýšlel i bez toho, že by vám takovýto počet lidí veřejně vyjádřil podporu?
Impulsem byla skutečně tato iniciativa, kterou chápu nejen jako vyslovení podpory, ale i jako hlasitou vůli po změně. O kandidaturu bych sám neusiloval a ani dnes se na ni neupínám. Ta podpora je ovšem taková, že ji nemohu ignorovat a vážím si jí.
K dané iniciativě se přihlásilo několik tisíc lidí. Vesměs se ale jedná o mladé uživatele sociálních sítí, kteří vaši kandidaturu mohou brát i jako recesi, případně jim může prvoplánově imponovat váš nonkonformní vzhled. Věříte, že zaujmete napříč různými demografickými skupinami obyvatel a že si lidé najdou cestu k vašim názorům a myšlenkám?
Nevím, jaká je věková struktura uživatelů, a netroufám si tvrdit, že jsou to výlučně mladí lidé. Že nejde o recesi, je už snad zřejmé. Chci věřit, že žiju ve vyspělé společnosti, která lidi neposuzuje podle toho, jak vypadají, ale podle slov, činů a práce, kterou za sebou mají.
Voliči vás vnímají především jako kandidáta nezatíženého politikou, vsadíte na takovouto roli?
Politikou jsem skutečně nezatížen, ale nikoli nezasažen či snad nepolíben. Byť jsem se v politice dosud nikdy přímo neangažoval, jsem homo politicus a své postoje jsem se snažil vyjádřit především prostřednictvím své tvorby. Nyní se tento způsob uvažování budu snažit převést do řeči nešifrované a obecně srozumitelné.
Jak by vůbec měla vypadat vaše kampaň, chystáte-li nějakou?
Všechno je zatím příliš čerstvé. Prvním krokem je získání nejméně padesáti tisíc platných podpisů pod nominační petici. Teprve pak se stanu kandidátem. Teprve pak dostane volební kampaň smysl i podobu. Samozřejmě, i podpisová kampaň znamená tvrdou práci a té já se nikdy nebál. Hodně přitom spoléhám na Iniciativu Vladimír Franz prezidentem, která s tím přišla. Jsou to mladí lidé, zklamaní současnou politikou i lidmi, kteří se dosud voličům nabízejí. A já jim rozumím.
Snad každého, kdo vás zná, napadla při oznámení vaší případné kandidatury otázka: ´Jaký ohlas by "nevšední" vzezření tohoto muže způsobil například na mezinárodní scéně?´ Co vy sám soudíte o tom, jak by se vaše potetovaná tvář vyjímala v prezidentském úřadě?
Posuzovat lidi jenom podle obalu, slupky? Podstatné je, co je pod ní. Nebo ne? Museli bychom mít hodně nízké mínění o jiných státnících či politicích, pokud bychom předpokládali, že by mě moje tvář měla před nimi diskvalifikovat. Koneckonců díky své tvorbě jsem se s mnohými z nich osobně poznal a nezaznamenal jsem, že by se mnou měli nějaký problém.
Jste člověkem mnoha profesí. Netrápí vás, že byste jako prezident neměl čas na to se jim věnovat?
Profese, kterým se věnuji, pramení z mého nitra a případná pauza neznamená jeho ztrátu.
Jakou roli by měl podle vás plnit prezident ČR?
Kromě toho, že je prvním státním úředníkem se vším, co s výkonem tohoto úřadu znamená, by bylo dobré, pokud by pojmenovával jevy, které společností významně hýbou. Neznamená to, že by měl populisticky známkovat a říkat to, co chtějí slyšet davy. Musí se umět otevřeně postavit i za řešení, která nemusejí být vždy populární. Prezident nemá takové výkonné pravomoci jako premiér a lidé by si to měli uvědomit. Bude však institucí s přímým mandátem od voličů a tím pádem i jejich vyslancem ve vysoké politice.
Co byste vy sám chtěl jako prezident vnést do politiky?
Schopnost neustálé obnovy pohledu na život, který lidem pohybujícím se v politických výšinách - zdá se mi - často chybí. A samo sebou vůli si tuhle schopnost sám udržet.
Vladimír Franz
Prof. JUDr. Vladimír Franz je přední český hudební skladatel a malíř, autor scénické hudby a od počátku 90. let vůdčí osobnost nově se utvářející podoby českého postmoderního dramatu.
Narodil se 25. května 1959 v Praze. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a studoval soukromě malbu, skladbu, dějiny umění a dějiny hudby. V letech 1981-84 byl spoluzakladatelem, scénografem, výtvarníkem a skladatelem autorského divadla Kytka.
V současné době působí jako pedagog Divadelní fakulty AMU, kde již mnoho let vede Kabinet scénické hudby, přednáší rovněž na Filmové fakultě AMU. V letech 1996-2000 stál v čele Akademického senátu AMU. Jako pedagog působil i na brněnské FAVU. Je čtyřnásobným držitelem ceny Alfreda Radoka (1998, 2000, 2002 a 2005) a Ceny Divadelních novin (2001).