Jiří Kajínek

Nejznámější český vězeň. Na doživotí odsouzený vrah a úspěšný útěkář z věznice Mírov. Jiří Kajínek rozděluje společnost na dvě skupiny - jedna mu fandí a zpochybňuje jeho vinu, druhá jeho verzi příběhu, který skončil dvěma mrtvými, nevěří. 23.května 2017 podepsal prezident Miloš Zeman Jiřímu Kajínkovi milost.

Narodil se 11. ledna 1961 v Prachovicích. Již jako nezletilý se účastnil vykrádání bytů. Ve vězení skončil poprvé v 21 letech kvůli krádežím v chatách. Po odpykání trestu za vykrádání chat se však na svobodě příliš neohřál a v roce 1991 mířil zpět do cely. Tentokrát na celých 11 let za nedovolené ozbrojování, loupežné přepadení policistů, krádeže jejich zbraní i vozidla.

Díky vzornému chování po dvou letech dostal třídenní přerušení výkonu trestu. Ředitel tak rozhodl na doporučení vězeňské komise. Jenže Kajínek se do vězení nevrátil.

Naopak v květnu 1993 nejméně 12 výstřely usmrtil plzeňského podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliána Pokoše. Další člen ochranky Vojtěch Pokoš byl vážně zraněný, ale přežil a poté byl hlavním svědkem proti Kajínkovi.

Jandu měl vydírat na objednávku podnikatele Antonína Vlasáka kvůli nevyrovnaným dluhům. Namísto zastrašení za sto tisíc korun Kajínek dohodu „překročil“.

Skrýval se ještě půl roku, než byl v únoru 1994 dopaden. U sebe měl značné množství zbraní a střeliva.

Kajínek se o útěk z vězení snažil celkem třikrát, z toho první dva pokusy byly policií odhaleny již v začátcích. Proto byl také stěhován po různých věznicích.

23. června 1998 vydal Krajský soud v Plzni rozsudek o doživotním odnětí svobody. Kajínek zamířil do věznice Mírov, která platila za místo, odkud nelze uniknout. Kajínkovi se to však 29. října 2000 podařilo. Akce stála místo ředitele věznice i řadu jejích pracovníků.

Zprávy o Kajínkově útěku z Mírova zburcovaly celou českou společnost. Rozjela se rozsáhlá pátrací akce, v českých televizích se objevily záběry ze zásahu Útvaru rychlého nasazení. Dopaden byl po 40 dnech na svobodě na pražském sídlišti. Skrýval se v bytě spoluvězně z Mírova Ludvíka Černého, taktéž na doživotí odsouzeného vraha.

Jiří Kajínek se opakovaně snažil o obnovu svého procesu. Samotný útěk zdůvodňoval snahou poukázat na nespravedlivost svého odsouzení. Podal několik ústavních stížností, vždy však se zamítavým výsledkem. Žádal také prezidenty o milost, Václav Havel ani Václav Klaus mu ji neudělili.

Ministr spravedlnosti Pavel Rychetský (ČSSD) podal stížnost k Nejvyššímu soudu. V Kajínkově spisu vnímal nesrovnalosti a sdělil, že podle právní zásady se při pochybnosti má postupovat mírněji. NS ji odmítl, ale v neveřejném řízení, což ústavní stížností napadl nový ministr Jaroslav Bureš (nestr. za ČSSD). Ústavní soud se jí odmítl zabývat, protože ji smí podat pouze poškozený, tj. Kajínek sám, nikoliv ministr.

Na Nejvyšší soud se později obrátil se stížností i ministr spravedlnosti Pavel Neměc (US-DEU), taktéž neúspěšně.

Po 15 letech ve vězení však došlo ke změně. 10. prosince 2015 Kajínek znovu žádal o obnovu procesu a podal ústavní stížnost. Zatímco dříve se Kajínek chtěl po případném znovuotevření procesu zabývat otázkou své viny, tentokrát měl v úmyslu dosáhnout nižšího trestu. Doživotí dostal i proto, že znalci vyloučili možnost jeho nápravy. Nyní chtěl Kajínek pomocí nového posudku dokázat, že jeho resocializace je možná. Podle krajského soudu to ale nebyl důvod k obnově řízení.

V dubnu roku 2017 pronesl prezident Miloš Zeman na setkání s občany v Čáslavi, že vážně uvažuje o milosti pro Kajínka, protože není přesvědčen o jeho vině.

10. května 2017 navštívila Kajínka ve věznici Rýnovice první dáma Ivana Zemanová.

Následující den, 11. května, prohlásil Zeman v televizním pořadu, že Kajínkovi v druhé polovině května udělí milost, což také udělal. Žádost o odpuštění zbytku trestu odeslal prezident na ministerstvo spravedlnosti 23. května 2017.

„Prezident prominul nevykonaný zbytek trestu odnětí svobody. Stanovil podmínku v délce sedm let, během které se omilostněný nemůže dopustit žádného trestného činu. Jde o maximální délku podmínky, jakou právní řád umožňuje,” dodal mluvčí Jiří Ovčáček.

Zeman čelil kritice, neboť podle svého dřívějšího rozhodnutí se měly shazovat ze stolu všechny žádosti, pokud nešlo o osoby vážně či nevyléčitelně nemocné.

Kajínkův případ překypoval spekulacemi a v podstatě rozděluje českou společnost vedví. Jedna část zarytě trvá na jeho vině, zatímco ti druzí tvrdí, že se Kajínek stal obětí komplotu a vraždy nespáchal.

Na sociální síti Facebook dokonce vzniklo několik skupin a stránek na podporu Kájínka, stejně tak jako webové stránky www.jirikajinek.cz. Nejen mezi lidmi, ale i v médiích se začala zdůrazňovat jeho vysoká inteligence a zpochybňovat kriminální činnost. „Kauza Kajínek je odrazem naší společnosti, nevzdáme to a budeme dále pokračovat," reagoval pro Právo na další ze zamítavých výsledků jeden z Kajínkových přívrženců.

V roce 2004 se Kajínek objevil na několika stovkách reklamních billboardů Radia Kiss. Rada pro reklamu ji označila za neetickou.

Knih o Kajínkově případu naleznete na našem trhu poměrně velké množství. Například „Jiří Kajínek: vrah nebo oběť?“ nebo „Pravda o Kajínkovi“ od autorů Josefa Klímy a Janka Kroupy jsou publikacemi zabývajícími se nesrovnalostmi v Kajínkově případu. Knihu sepsal i sám Kajínek pod názvem Můj život bez mříží.

Filmové zpracování bylo očekáváno již delší čas. Petr Jákl se tohoto svého debutového díla zhostil v roce 2010. Hlavního „hrdinu“ - Kajínka v něm ztvárnil ruský herec Konstantin Lavroněnko.