Letní čas je záležitostí zemí mírného pásma. V tropickém pásmu se délka dne v létě od délky zimního dne neliší natolik, aby mělo zavedení letního času smysl. Obdobně v polárních oblastech, kde polární noc trvá půl roku, nemá změna opodstatnění. Kromě evropských zemí zavádí letní čas také USA, Mexiko a Rusko.

V ČR byl letní čas zaveden poprvé v roce 1915, nevydržel však dlouho. Opět se vrátil až v roce 1940, ani tehdy nezakotvil natrvalo a používal se jen do roku 1949. Nastálo se uchytil až v roce 1979. Do roku 1995 trval letní a zimní čas stejně, tedy šest měsíců. Od roku 1996 jsme ale přistoupili na letní čas obvyklý v Evropské unii, který trvá měsíců sedm. Mimo EU se dva časy používají také v USA, Mexiku či na Kypru.

Letní čas má své odpůrce i zastánce a to i mezi odborníky. Ti, co letní čas vítají, poukazují na úsporu energie, která vznikne tím, že na jaře lidé začnou pracovat o hodinu dříve. V odpoledních hodinách se potom nemusí tolik svítit. Odpůrci však nevidí tuto úsporu jako důležitou. Ti, kteří jsou v době posunu času zrovna v zaměstnání, mají o hodinu delší pracovní dobu, kterou jim ale nikdo neproplatí.