To je poselství premiéra Vladimíra Špidly, které sděluje na straně deset dnešních novin v rozhovoru s Alexandrem Kramerem. Je to od Špidly přímý, jasný a nebojácný krok. Kdysi se tomu říkalo jít do boje s otevřeným hledím.

Premiér se neobává přiznat, že při hlasování poslanců o balíku zákonů spojených s reformou veřejných financí se vláda dostane do nejkritičtější chvíle svého trvání. Buď to přežije - a posílí, anebo s konečnou platností padne. Na to dal slovo. Zároveň věří, že celou kalvárii ustojí.

Koncem července se ale Špidlův tým ocitne na lávce nad propastí. Bude stačit lehoučké šťouchnutí, aby se zřítil a roztříštil o skály. Premiér věří, že ruka uštědřující poslední strkanec nebude patřit poslanci ČSSD. Stačí však jedna jediná smrtící paže. Důvody, proč by se zvedla proti reformě veřejných financí, se vždy mohou přišpendlit dodatečně. Na začátku musí stát zákulisní dohoda sil, které si Špidlovu vládu nepřejí a připraví za ni náhradu.

Tak hluboko do hlav a srdcí veřejných činitelů nikdo nezúčastněný samozřejmě nevidí. Zřetelné jsou ale jiné faktory, které se pro tento účel dají využít. Například odbory. Chystají se obrátit Prahu vzhůru nohama. Třeba se jim to ve jménu nesouhlasu s konkrétní podobou vládní reformy veřejných financí podaří. Dodatečné peníze pro své chráněnce nejspíš nevybojují. Zato dají zbraň do ruky těm poslancům ČSSD, kteří vládu svým NE reformě veřejných financí zaříznou jako na jatkách. Argument, že podvedla pracující, je totiž výbornou záminkou.

Demonstrace by tak pomohly dosadit jinou vládu. Poslanec nebo poslanci, kteří by vykonali ortel nad Špidlou a jeho měkkou reformou, by asi - jak mnohé z této sorty známe - výčitkami svědomí netrpěli. Ani by nemuseli být všeobecně odsuzováni. A kdyby přece jen ano, tak by se mohli uklidit - třeba do Evropského parlamentu.

Pracující po vybouření se na ulicích a náměstích by pak mohli přihlížet instalaci nového uskupení, které by už s nimi nevedlo dlouhé a bezvýsledné rozhovory, jak to dělá Špidlova vláda s odbory. Není sebemenší předpoklad, že by současnou vládu vystřídala sociálně štědrá koalice. Určitě by nebyla vstřícnější k mzdovým požadavkům těch, kteří se chystají vyprášit Praze i současné vládě kožich. Právě naopak. Všechno napovídá, že by - řečeno s novodobými českými klasiky - přišel jiný sekáč. Ten by už se nezakecal.

PRÁVO 14. června