Tento chirurg mezinárodního renomé tím na svoji hlavu přivolal nenávistný výpad jiného profesora, profesora ekonomie renomé jen velmi lokálního, který hrou náhod vykonává funkci prezidenta České republiky.

Václavu Klausovi nestačilo uvést omyl profesora Pafka na pravou míru prostým konstatováním, že po vstupu do Unie nebude o nás rozhodovat parlament evropský, nýbrž nadále ten český. Nemohl si odpustit ještě do rány pepře přisypat: "Ale ta jeho (Pafkova) bytostná radost, že už o něm nebude rozhodovat nikdo v této zemi, se kterou on už se pravděpodobně neidentifikuje... On nás Čechy, kteří tady žijeme, v tomhle městě a v této zemi, musí asi nenávidět..." Při vší povinné úctě k prezidentskému úřadu považuji tato slova za nehoráznost.

S Pavlem Pafkem jsme se sešli na koleji koncem padesátých let. On Slovák, já moravský Slovák. On mluvil slovensky, já horňácky. Že bych v očích Václava Klause také nebyl dobrý Čech? Navíc souhlasím s názorem občana Pafka na český parlament. Úroveň zahanbující. Právě při volbě prezidenta dosáhlo jeho čachrářství pomyslného dna. Bohužel nejsem schopen naivní víry kolegy Pafka, že po vstupu do Unie se v tomto ohledu brzy něco změní. Řekl jsem kolegy Pafka? Pak jsem tedy zhřešil pýchou. Protože co je redaktor proti chirurgovi, který už tolik "nenáviděných Čechů" vysápal z objetí smrti a vrátil je do života.

Není mi jasný důvod hradního ataku. V pouhé slovenskosti občana Pafka to být nemůže, vždyť manželka Václava Klause je také Slovenka. Že by český prezident měl důkaz o Pafkově nenávisti k této zemi? Pak by neprováděl svá chirurgická kouzla za pár nedůstojných korun a dávno by odešel někam, kde takové lidi dovedou ocenit.

Důvod bude jiný: bytostná nelibost Václav Klause k lidem smýšlejícím jinak než on. A když se takový jinak smýšlející člověk navíc dopustí trapné chyby, tu poskočí Václav Klaus a s chutí do kotníku kopne. Profesoru Pafkovi se za českého prezidenta jménem slušných lidí omlouvám. Máme vás rádi a vážíme si vás. A co s českým prezidentem? Co by. V nejhorším ještě sto sedmnáct měsíců.

PRÁVO 11. června