Rolníci jsou přesvědčeni, že jimi v posledním roce zametají všechny metly, jaké příroda zná. To se tedy mýlí. Co kdyby za půl roku zemi zaplavila módní vlna vegetariánství, a chudnoucí chovatelé dobytka i bohatnoucí zpracovatelé masa či jeho prodejci by naráz přišli na buben? Šli by před českou vládu taky vymáhat zvláštní dotace? To by tam pak už mohli chodit všichni, spisovatelé, jejichž knihy se náhle přestaly číst, nebo majitelé novin, kterým klesl náklad.

Vzdělávat půdu je prostě rizikový úděl a je jím od nepaměti. Proti mimořádným záplavám se lze ještě pojistit, ale co dělat proti horku, větru a zimě? Nic, i to všechno patří k zemědělskému podnikání. Bylo by skvělé něco pěstovat a něco chovat a mít jistotu, že v případě nepřízně počasí či trhu mě stát vždycky podrží. Jenže stát jsou kapsy těch ostatních. Je zemědělství tak mimořádným resortem, že ho ostatní budou ochotně dotovat? Bylo by v případě nedostatku potravin. Bohužel pro naše rolníky - potravin je v naší části světa nadbytek.

Zbývá buď snášet trpělivě řeholi zemědělství, nebo toho nechat.

PRÁVO 6. června