Opoziční politici vynucují na vládě úsporná opatření. Škoda, že vzruch okolo mezd následně rychle opadne. Problémů spojených s platy je totiž hodně a jsou závažné. Zatím se o nich nikdo moc nebaví. Platy se zdají přes průměrné tisícikorunové zvýšení v prvním čtvrtletí nízké nejen odborářům. Nízké jsou i pro představitele penzijních fondů. Přesto, že si na stáří spoří již přes dva a půl miliónu lidí, úložka ve výši 200 až 300 korun, která převažuje, je pro lidi okolo čtyřicítky totiž příliš malá, aby nějak zásadně ovlivnila jejich důchod a následně jejich životní úroveň po skončení aktivního věku.

Penzijní spořitelny proto drží palce odborům, aby prosadily větší růst mezd, od kterých si slibují zvýšení penzijního připojištění alespoň na tisícovku či dvě měsíčně. To však ani statisticky průměrná rodina není schopná ze svých příjmů na penzijní připojištění odkládat. Bere někdo tuto realitu v potaz pro chystanou důchodovou reformu? Počítá se při reformě s výší mezd a budoucích životních nákladů v české společnosti?

Postrádám rovněž nějakou kvalifikovanou studii, která by se zabývala vazbou mezi růstem mezd, průměrnými příjmy domácností, tendencemi k placení školného a následnou praktickou možností a dostupností studia pro všechny vrstvy obyvatel. Bude moci dát na studia rodina s příjmem pod průměrnou mzdou? Takových jsou v současnosti dvě třetiny domácností. Bude již v té době připraven systém půjček pro mladé? Zabývá se s tím vůbec někdo? Na námitky pravicových ekonomů, že mladí lidé z chudších rodin si mají během studií přivydělávat, je třeba zatím odpovědět protiotázkou - bude pro ně práce při výhledech na růst nezaměstnanosti, ale hlavně na reálně očekávaný přiliv levných cizinců?

Když už jsme u vzdělání. Zabývá se někdo tím, zda příjmy statisticky průměrných, ale i těch ostatních českých domácností umožňují pro jejich dospělé členy zvyšovat si kvalifikaci? Dnes totiž vyjma nezaměstnaných není vyšší kvalifikace zadarmo. Ceny se pohybují od 17 tisíc za semestr do 40 tisíc. Jistě, není to problém života a smrti, ale otázka to je. Dosti lidí se dotýká i otázka, zda po deregulaci nájemného a odhadovaných trendech růstu platů nebudou vznikat určitá ghetta. Nejen ghetta chudých, tedy bloky a celé čtvrtě levných bytů se všemi problémy sociálními a kriminálními, ale i ghetta bohatých. Pro změnu zase s problémy sociální izolace, depresí. Není to nesmyslná vize.

Například v západní Evropě dokonce zkoušejí doplácet sociálně slabším rodinám, aby mohly dál bydlet ve čtvrtích s drahou činží a tak se zajistila určitá pestrost jejich obyvatel. Odbory v současné době nekompromisně poukazují na to, že v ekonomice kolují desítky miliard načerno vyplácených mezd. Ty nejen deformují ekonomické vztahy, působí amorálně, ale způsobují státní kase miliardové ztráty. Je to žel holá pravda. Uznává to i vláda. Jenže kde byl velký tlak (včetně odborů) na lepší správu a výběr daní, na zavedení pravidel pro zaměstnávání cizinců, boji proti šedé ekonomice atd.- tedy konkrétně proti černým mzdám?

Nevyhovoval tak trochu všem v tomto státě tento stav, který současně tlumil sociální pnutí a protesty lidí bez práce, kteří nakonec práci, i když načerno, měli? A hlavně neprošvihl se tak trochu čas připravit systémová opatření proti černým mzdám. Takhle se z poukazování na skutečný problém spíše stává účelový prostředek k nátlaku na to, aby se zvýšily mzdy státním zaměstnancům. A jako takový vyzní opět do ztracena. Mzdy vyjadřují nejen kupní sílu občanů, mohou ovlivnit výkonnost ekonomiky, mají vazbu na inflaci.

Mají ale i výrazný vliv na způsob a styl života rodin a celé společnosti. Možná proto se o těchto jevech moc nebavíme. Aby nás i přes tisícikorunové zvýšení v prvním čtvrtletí neposedl strach. Kdo ovládá budoucnost, ovládá minulost. Kdo ovládá minulost, ovládá současnost, praví klasik.

PRÁVO 5. června 2003