Jak se tedy mají lékař a učitelka zachovat, když jim jejich odbory nabízejí, aby šli do protestních akcí proti vládě, která drží pod palcem jejich platy a teď odmítá přidat, kolik slíbila? Bezpochyby mají výzvě přikývnout, protože taková je přirozená lidská reakce.

Avíza odborářských protestů se v těchto dnech množí. Praze předpovídají opakování nedávné ostravské demonstrace, na které se provolávala hanba vládě a premiérovi. Patří odsouzení a opovržení soc. demokracii, která před volbami výslovně nevarovala, že reforma veřejných financí bude bolet? Bezpochyby ano, protože zvítězila s vizí sociálního státu, který v této době není reálný.

Mohou si lidé rozezlení nesplněním slibů dovolit přepych nepřemýšlet, jak k dnešní situaci došlo a proč je nadále neudržitelná? Bezpochyby ano. Co je komu do toho, že dluhy veřejných financí, plynoucí z polistopadového systému sociálních přídavků a důchodového pojištění a ze zmarnění privatizačních výnosů, musely dříve nebo později padnout na hlavu jedné z vlád po premiérech Klausovi a Zemanovi.

Že to schytal právě Vladimír Špidla, je možná v rozporu s původním předpokladem bývalých špiček ČSSD. Podle něj volby v roce 2002 měla vyhrát ODS, ta by tváří v tvář krizi veřejných rozpočtů řízla do živého, spolu s ozdravením ekonomiky by znechutila lidi a vydláždila tak cestu pro vítězství ČSSD v dalších volbách a pro její sociálně přívětivé kroky v lepších ekonomických podmínkách. Špidla ale neplánovaně vyhrál už loni a teď se zaťatými zuby bojuje se všemi kolem - včetně některých vlastních ministrů - aby nezbytnou reformu vůbec rozjel.

Premiér se ale nedostal do léčky zcela nevinně. V Zemanově vládě byl prvním místopředsedou a kdyby měl ekonomické myšlení, musel by dohlédnout za horizont čtyřletého vládnutí a předpověděl by si dnešní trable. Kromě toho nedokázal - nebo spíš nechtěl - přesně vysvětlit, jaký podíl na současných problémech má minulá vláda ČSSD a proč některé sliby, které dával před volbami Socánek, jsou nereálné.

Tuto práci za něj dělá ministr financí Bohuslav Sobotka, což obecně premiérovu pozici neposiluje. Navíc Špidla udělal chybu, když nepřijel na ostravskou demonstraci a nechal jenom přečíst svůj dopis. Premiér ale zůstal vězet v jiné pasti: právě běžela Sněmovna a na jeho vlastní příkaz se nesmí žádný poslanec ČSSD v takové chvíli vzdálit od hlasování.

Rozhořčení odboráři tedy zřejmě vytáhnou do ulic. Lidem se po vyřvávání hesel proti této vládě na chvíli uleví. Co dál? Běžným cílem takových akcí bývá odborářský nátlak na vládu, aby polevila a přidala jejich chráněncům. V tomto koaličním kabinetu však vzniká shoda velmi ztěžka a přímá úměra mezi početností kolon demonstrantů a výší vybojovaných přídavků na platech neexistuje. Průsečíkem zájmů koaličních stran je vzdělávání, takže školství, věda a výzkum by mohlo mít lepší šanci. To už je ale otázka politické odvahy vlády a premiéra.

Tlak odborů budou však zároveň veden proti kabinetu závislém doslova na jediném hlasu jakéhokoliv koaličního poslance, který reformu veřejných financí svým NE ve Sněmovně

může pohřbít. Do kytek by se pak odebrala celá vláda ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. Znamenalo by to - ať už po předčasných volbách, nebo v jiné formě - nástup ODS a reformu podle jejích not.

Partituru největší opoziční strana zatím nezveřejnila. Bude v ní ale zvyšování platů učitelům a lékařům alespoň na úroveň, kterou nabízí tato vláda? Bezpochyby ne. Začne pak brát učitelka s dvacetiletou praxí či řadový lékař víc než sekretářka v bohaté soukromé firmě? Bezpochyby ne. Znamená to, že sociální stát nejen v socialistické podobě 70. let, ale i v podobě švédského či německého modelu štědrých příspěvků téměř pro každého je už minulostí? Bezpochyby ano. Ti, kdo s takovým státem ze zvyku spojují budoucnost, teď v šoku zjišťují pravdivost vtipu, kdy na dotaz Kdy bude dobře? se odpovídá Dobře už bylo.

PRÁVO 4. června