Článek
Po skončení Špony se obraz bývalého ministra doplnil o další detaily. Nezměněn zůstal image muže, který se bije za armádu a odchází proto, že resort nedostal slíbenou částku. Nově se před veřejností odhalil člověk podle vlastních slov velmi emotivní, který nedokázal snést nedůstojné zacházení ze strany premiéra Vladimíra Špidly.
Tvrdíkova sobotní interpretace nejnovějších dějů, která se lišila od Tvrdíkovy čtvrteční interpretace, která se zase lišila od Tvrdíkovy páteční polední interpretace, která se pro změnu lišila od Tvrdíkovy páteční odpolední interpretace, spočívala v tom, že Špidla neřekl o chystaných škrtech výdajů na obranu jemu, ale raději nějakému Robertsonovi.
A že úskočný premiér využil své mediální obratnosti, která se nedá srovnat se skromným vystupováním bývalého šéfa obrany, a lstivě oznámil novinářům, že Tvrdík stáhl demisi, protože souhlasil s tím, že zpracuje reformu armády na základě výdajů ve výši 1,9 % HDP.
Když ta liška podšitá premiérská takhle vyrazila dech čestnému exvojákovi, nezbylo mu než stažení rezignace a připravenost na 1,9 procenta HDP před kamerami a diktafony potvrdit. Teprve potom, po hodinách mučivých úvah, dospěl k rozhodnutí pod premiérem, který takto podvádí a pod jehož vedením ČSSD neplní své sliby, dál nesloužit.
Nevíme, jak to mezi Špidlou a Tvrdíkem v pátek kolem poledne opravdu proběhlo. Kdyby premiér promluvil a řekl, že Tvrdík přišel s 1,9 procenta HDP sám jako se základem, z něhož bude reforma armády vycházet, stálo by tvrzení proti tvrzení a na každém by bylo, komu uvěří. Přiklonil bych se ke Špidlovi.
Důvod? Ať už je Vladimír Špidla občas divný patron, je jedním z jeho základních povahových rysů loajalita. I v okamžiku, kdy mnohé nejen pro ČSSD, ale i pro Špidlu samotného viselo na vlásku, tedy před druhou prezidentskou volbou, po soustředěné palbě zemanovců i Zemana osobně, neřekl předseda soc. dem. ve Španělském sále nic víc než že Miloš Zeman je prezidentským kandidátem ČSSD. Být na jeho místě emotivní Tvrdík, bůhví, co bychom se o Zemanovi dozvěděli.
Neumím si proto představit Špidlu, který fikaně lže novinářům s tím, že poníží ministra obrany a přiměje ho, aby držel hubu a krok. Naopak je pochopitelné, že Špidla přivítal možnost vycházet ze základu 1,9 % HDP pro armádu. Premiér - na rozdíl od ministra obrany - musí myslet nejen na vojenskou sílu země, ale také na její budoucnost.
Závazky vůči NATO se mají plnit. Ale bude-li republika postavena před dilema - zda mít reformovanou armádu a být dobře zapsána u Aliance, a přitom připustit upadání vzdělání, vědy a výzkumu a odsoudit se tak dobrovolně do pozice člena EU druhé kategorie - měl by si státník vybrat prosperitu celé země na úkor požadavků vojáků. Může se přece dohodnout s NATO na zdůvodněné úpravě závazků a investovat, byť za ztížených možností, přednostně nikoli do armády, ale do budoucnosti obyvatel své země.
Kdyby se Tvrdík jasně a jednorázově rozešel s premiérem kvůli tomuto koncepčnímu sporu, nedalo by se mu jako hlavě českých vojáků nic vytknout. Jenže exministr odhodil nejen vojenskou, ale i lidskou loajalitu. Vnucuje národu svou persónu na pokračování a je patrně přesvědčen, že každý touží vědět, jak se momentálně vyspal a co si ještě vymyslel.
Nejnověji se proslýchá, že nás možná obšťastní dalším výstupem, v němž oznámí, že znovu změnil názor a že přece jen chce zůstat poslancem. Už naznačil, že své další kroky konzultoval s druhým mužem ČSSD Stanislavem Grossem. Ten sice mnohokrát řekl, že nemá rád podrazáky, ale možná je mu líto, že by ze soc. dem. odešla tak výrazná postava.
Je faktem, že Tvrdík se svými dvěma metry vyčnívá. Chová se však jako malý Jarda.
PRÁVO 2. června