Komu a jak ublížil Tvrdík? Sobě určitě, protože po pátečním teatrálním výkonu se na něj nedá pohlížet jako na tragika, byl to august. Jenže Jaroslav Tvrdík je nadělen enormním sebevědomím a sebeúctou, takže se z této ostudy nejspíše brzy otřepe. Sociální demokracii může jeho šaškování s demisemi nedemisemi poškodit u těch lidí, kteří ho s ČSSD spojovali. Takových voličů nemusí být málo, protože Tvrdík byl volebním lídrem strany na Vysočině.

Skutečnost je však taková, že do ČSSD vstoupil doslova za pět minut dvanáct proto, že se měl stát ministrem obrany. V soc. dem. se nijak neangažoval, svou pozici měl založenu pouze na vládní funkci. K ničemu jinému kromě obrany se nevyjadřoval, a pokud se účastnil stranického života, pak v zákulisí a kvůli pojištění svého ministerského postavení. Takového straníka ČSSD postrádat nebude, když se notabene s lehkým srdcem rozloučil nejen se židlí ministra, ale i s pozicí člena celostátního stranického předsednictva. Je Tvrdíkův odchod ranou pro premiéra? Pokud ano, tak to není rána smrtelná ani taková, která si vyžádá dlouhodobé léčení.

Pracovitý až na dřeň, to Tvrdík skutečně byl. Ale kariéra postavená výhradně na sebeobdivu není solidním předpokladem pro vládní funkci. Vždyť Tvrdík dezertoval při prvních potížích, kdy se ukázalo, že taky pro něj - nejúspěšnějšího a nejlepšího - platí drsná pravidla rozpočtových škrtů. Špidla navíc nebyl s Tvrdíkem spojen žádným osobním ani politickým poutem. Ministra obrany zdědil po Miloši Zemanovi a vzhledem ke Tvrdíkovým nesporným schopnostem mediálně prodat svoje počínání výměna na postu obrany při sestavení nové vlády nepřicházela v úvahu. V této rovině leží i odpověď na poslední otázku: nakolik Tvrdík ublížil vládě.

Kabinet pod Špidlovým vedením ví o podmínce svého přežití. Musí vypracovat, schválit a začít uskutečňovat reformu veřejných financí. Je to vnitropolitická priorita číslo jedna. Pro členy této vlády proto existuje jediné dilema: buď se s reformou ztotožnit a snažit se získat pro svůj resort maximum možného, anebo kabinet opustit. Tvrdík si zvolil druhé řešení. Vládu by jeho odchod zruinoval pouze v případě, že by k rezignaci sáhli další ministři. Ale budou-li si podobný krok rozmýšlet, musí si být vědomi, že na ně padne Tvrdíkův šaškovský stín.

Bývalý ministr obrany, bývalý poslanec a bývalý člen předsednictva ČSSD připomínal během svých pátečních duševních pohybů postavu z Dostojevského. Není však jasné, o jaký román přesně šlo - zda o Ponížené a uražené, nebo o Idiota.

PRÁVO 31. května 2003