Ve skutečnosti za sebou Tvrdík nebouchl rázně dveřmi, jak se snaží alespoň veřejnosti vnutit. Nechal si taktickou škvíru, aby se mohl vrátit, až všechny okolo přesvědčí, že nikdo jiný než on nemůže provést armádu prvním stadiem složité reformy. Je to risk, který se může vyplatil i vymstít.

Tvrdík může ve své hře kalkulovat s podporou drtivé většiny armády. Pro mnohé vojáky se stal idolem. Po neblaze proslulé sérii neschopných ministrů byl pro ně tím "jedním z nich", který ví, co armáda potřebuje. Ostatně, dokázal si podmanit i veřejné mínění. Kdo by neměl rád ministra, který chce zrušit povinnou vojnu? A Tvrdík je s profesionalizací armády spojen tak silně jako nikdo jiný.

Plán "odcházejícího" ministra je prostý. Očekává, že premiér Vladimír Špidla po chvíli váhání přijde a začne ho přemlouvat, aby zůstal. Kalkuluje přitom s tím, že vhodných adeptů na ministerské křeslo vládní soc. dem. moc nemá a že nebude chtít sáhnout k nestraníkům. Silnou Tvrdíkovou zbraní také je, že založil reformu ozbrojených sil na osobních vazbách a přátelství hlavních aktérů.

Krátce poté, co Tvrdík dal premiérovi rezignaci, už byli slyšet první funkcionáři resortu obrany, kteří stáli u zrodu armádní reformy, že když odejde ministr, půjdou také. To by ovšem reformu a její případnou korekci kvůli změněným finančním možnostem poslalo do kytek. Nový ministr by potřeboval dlouhé měsíce, aby se prokousal haldou analýz a dokumentů, pokud by se nemohl opřít o lidi, kteří mají reformu v malíčku.

Otázkou je, co Tvrdíka přimělo hrát vabank. Že by se mu podařilo vynutit si na Špidlovi garanci, že armáda dostane původně slibovaných 2,2 procenta HDP, je jen velmi málo pravděpodobné. Pokud Tvrdík zůstane ministrem, nejspíš ho nemine úkol přepsat reformu a smířit se s tím, že dostane v příštích letech v součtu o 36 miliard korun méně.

Proč tedy? V první řadě posílí svou pozici v armádě. Ukáže se jako chlap, který umí jít do střetu. Hlavně ze sebe ale sejme odpovědnost za sociální dopad, který změněná reforma zcela jistě přinese - mj. proto, že armáda bude muset zrušit víc posádek, než původně plánovala, což v některých městech a obcích zvýší nezaměstnanost (na armádě se vždy v dobrém slova smyslu přiživí místní podnikatelé i občané).

Odpovědnost ponese vláda a Tvrdík bude moci kdykoliv pokrčit rameny a říct: "Já vím, že to bolí, ale vzpomeňte si, já dělal, co se dalo, abych tomu zabránil." Pokud by souboj nervů se Špidlou přeci jen prohrál, o svou existenci se Tvrdík bát nemusí. Po bývalých ministrech je většinou velká poptávka.

PRÁVO 30. května