Čelný politik Unie svobody sdělil, že podle názoru jeho strany by se mělo pohnout s koeficientem pro sociální dávky tak, aby na ně dosáhlo jen 15 až 20 procent lidí. Stav, kdy nárok na některou z dávek má zhruba třetina populace (na jiném místě říká furiantsky polovina) považuje za nežádoucí.

Co znamená tohle teoretizování v praxi? Vezměme si čtyřčlennou rodinu se dvěma dětmi ve věku 5 a 12 let. On je vyučen a pracuje na směny (soboty i neděle) v elektrárně. Jeho čistý příjem činí 9700 Kč.

Ona má maturitu a jediné místo, které v širokém okolí sehnala, je místo prodavačky v supermarketu. Pracuje také na směny a také včetně sobot i nedělí. Její čistý měsíční příjem činí 6500 Kč.

Rozhodně nemají pocit, že by se snad flákali. Kvůli různosti směn se doma všichni sejdou jen zřídkakdy, o děti se starají většinou prarodiče. Životní minimum pro jejich rodinu dělá necelých 11 000 Kč. Protože jejich čistý měsíční příjem činí 16 200 Kč, vejdou se pohodlně do 1,8násobku životního minima, což jim dává právo pobírat dětské přídavky ve středním pásmu. Vejdou se dokonce i do 1,5násobku životního minima, což jim dává právo na další sociální dávky.

Právě rodiny podobně situované u nás vyplňují prostor mezi onou jednou třetinou populace, která nárok na dávky zatím má, a těmi 15 až 20 procenty populace, které by nárok přiznal exministr Pilip.

Až rodina z našeho příkladu o sociální dávky přijde, zbude jí po zaplacení inkasa a nájmu v panelovém domě a po odečtení nákladů na dojíždění do práce zhruba 10 000 Kč. Z toho bude muset hradit zvýšené výdaje, které nás čekají po lednu a květnu příštího roku. Budou sice v průměru představovat prý jen 60 Kč na osobu, těch 240 Kč však naše rodina, na rozdíl od rodin exministrů, citelně pozná.

Ivan Pilip ji v této situaci dorazí prohlášením, že si za vše může sama, protože má jen slabou zodpovědnost a nízkou aktivitu. Kdyby se snažila v privatizaci, kdyby využívala politických kanálů a zdviží do nejvyšších pater moci, kdyby měla ty správné kontakty u agentur v zámoří, mohla mít teď úplně jiné problémy. Uvažovala by o tom, zda pro letošní dovolenou nakoupit eura jako obvykle, anebo využít pro delší cesty výhodnějšího kursu dolaru. Oni však chodí pouze do mizerně placené práce, to znamená - vyvíjejí, na rozdíl od politických řečníků, jen nízkou aktivitu.

Ještě že se naše levicová sociální demokracie opřela o hyperaktivní, byť jen dvouprocentní stranu. Je to záruka toho, že současná reforma veřejných financí je přece dělána v zájmu těch chudších a pro jejich skvělou budoucnost, jak to zdůrazňuje Vladimír Špidla. Je to správná taktika, oceňuje premiérův postoj Ivan Pilip. Manželský pár z našeho příkladu bude moci (pokud nebude mít právě noční směnu) díky takovým hezkým slibům aspoň o čem snít.

(Autor je sociolog)

PRÁVO 28. května 2003