Už čtrnáct let cestujeme, kam chceme a kdy chceme, omezuje nás jen tloušťka peněženky. Poznáváme svět a svět poznává nás. S velkým světem jsme navíc spojeni vazbami politickými, vojenskými, a především hospodářskými. Svět nás přirozeně vtahuje do svých problémů. My se podle svých možností podílíme na jejich řešení a současně prožíváme jeho potíže. Komplikací není málo.

Svět se dělí na velmi sytou menšinu a velmi hladovou většinu a Česká republika je součástí té velmi syté menšiny. Platí zde, že hladový sytému nevěří a nemá ho rád. Zejména když sytí a mocní vahou své moci hladovým vnucují své hodnoty kulturní a politické, zaostávají však ve své mravní povinnosti pomoci chudé většině vyškrabat se alespoň k lidsky důstojné životní úrovni.

Česká republika svým významem a možnostmi toho příliš ovlivnit nemůže, cílem teroristického útoku však být může. Protože slepý a nenávistný terorismus, živený pocitem naprosté beznaděje, za nic nebojuje, nic netvoří, jeho smyslem je jen ničit a zabíjet kdekoli a kohokoliv. Možná ještě dosti nechápeme ani důsledky hospodářské provázanosti s bohatým světem. Do listopadu 1989 to bylo jednoduché.

Co se vyrobilo, to se vyvezlo do chudých bratrských zemí, zejména pak do Sovětského svazu. Na kvalitě nezáleželo, důležitá byla kvantita. Koruna i rubl byly peníze jen namalované, skutečné nikoliv. A když se ani těch nedostávalo, měnilo se: za uran tanky, za boty a nákladní automobily ropa. Byla to pohodlná a bezstarostná cesta do hospodářských pekel. Dnes je koruna tvrdá a žádoucí, tvrdá je však i konkurence. Do Německa, největší evropské ekonomiky, směřuje největší část našeho vývozu.

Když německá ekonomika kýchne, dostává česká ekonomika horečku. Můžeme stávkovat, můžeme demonstrovat, můžeme se na hlavu stavět, vláda změnit však nemůže nic, nebo jen málo. Naštěstí kýchání velkých ekonomik netrvává dlouho, i když každý týden jejich nádchy vypadá jako nekonečný. Není jednoduché být součástí velkého světa. Podle známého bonmotu je však maximálně rizikový i život sám. Vždyť zpravidla končívává smrtí.

PRÁVO 26. května 2003