Pokud ovšem neuvažuje rovnou o připojení, zajisté by uvítal přinejmenším bezcelní zónu a volný pohyb osob na hraničních přechodech mezi Moravou a Kalifornií.

Nepodceňujme však pábitele, když jsou ve hře emoce. Američané nás nikdy nenapadli ani neokupovali, se sousedy máme jiné historické zkušenosti. Díky tomu pak možná zabere i plácání o větší politické blízkosti z Paříže či Berlína do Moskvy než do Washingtonu, anebo dokonce šílená představa Evropy, zbrojící proti USA. Není přece šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.

Tvrdě protievropský tón, který nyní ODS nasadila a který zcela ovládl její sobotní ideovou konferenci, je ovšem z nemalé části pouhou reakcí na předreferendovou vládní kampaň. Ta nám zase Evropu předvádí jako nádherný lunapark, málem zbavený všech trablů. A skoro by se tomu chtělo věřit, i když ten nadšený irský figurant, co se rozplývá blahem nad obrozením původní irštiny, samozřejmě mluví anglicky.

Za tři týdny a tři dny nás čeká osudové referendum bez amerických alternativ, jehož výsledek a důsledek bychom měli zvažovat s čistou hlavou a chladným rozumem, ale z obou stran do nás pumpují jen jakési dojmologie. Tím horší, že je o čem diskutovat, že tu skutečně jsou důvody, zcela věcné racionální důvody pro i proti.

Zlatý Klausův euroskeptismus, možná přemrštěný až přílišným odmítáním každého přerozdělování, avšak opřený o rozum, nikoli o fantasmagorie. S tím se dalo diskutovat, bylo co obhajovat, například přerozdělování v rozměru nutného zla, ale i co brát za podnět k zamyšlení, například neudržitelnost evropské agrární politiky. Škoda, že ODS tento věcný tón opustila, byť lze pochopit, že tam po Klausovi nezbyl nikdo, kdo by na to měl.

Všem váhajícím, kteří pro své rozhodnutí ještě hledají nějakou oporu, však snad může pomoci špetka nadhledu. Nejde jen o to, co kdo říká, jde také o to, v jaké situaci to říká. A tak si zkusme představit, že ODS vyhrála volby a dokázala pro vstup do Evropy vyjednat právě takové podmínky, jaké vyjednala Špidlova vláda. Pak je samozřejmě "ano" ta jediná správná volba a Nečas by si své my volíme Ameriku mohl špitat v koupelně.

PRÁVO 20. května