Protiválečné postoje většiny českých občanů jsou jasnější než stanovisko vlády. Bushovi přitom vůbec nejde o českou protichemickou jednotku, jak v ČR teď tvrdí jeho mluvčí, kteréžto role se bona fide podjali i mnozí Češi ve vysokých státních funkcích. Bush chce jen mezinárodní podporu. Značné dávky naivity je třeba k víře, že česká jednotka je v Iráku nezbytná kvůli své vysoké kvalitě. Pokud by tam chemické zbraně nebyly, a jejich přítomnost zatím nic nedokazuje, nebylo by třeba ani protichemické jednotky. Ovšem jeden z oněch mluvčích, ministr války Tvrdík, ví, že ty zbraně tam jsou.

Kompromisní stanovisko vlády je ovlivněno dvěma nesprávnými postoji. Prvním je představa, že válka proti Iráku je sice nesprávná a že americké důvody k ní nejsou podloženy, avšak že koncentrace vojsk a zbraní u Iráku a hrozba válkou může Husajna zastrašit, odvrátit ho od zbraní hromadného ničení a hlavně, zbrzdit ho ve zřejmých krutostech jeho diktatury. Tento postoj souvisí s tzv. českým (a obecně evropským) posunem motivů: USA sice důkazy o možnosti iráckého použití zbraní hromadného ničení nepředkládají, avšak Husajnova diktatura je podle všeho tak krvavá, že vojenskou intervenci ospravedlňuje

 Zkušenosti z 20. století ale ukazují, že vyzbrojování a zvyšování "přezabíjecího" potenciálu je sporné a zvyšuje riziko válečného konfliktu. Proto nejen užití síly, ale i vyhrožování silou Charta OSN členským státům zakazuje. Nebezpečnější než iluzeúčinného odstrašení je omyl, plynoucí z neznalosti či zamlčování právní úpravy vojenského zásahu OSN v Chartě OSN. Po 11. září 2001, stejně jako už v roce 1991 při osvobození Kuvajtu z irácké okupace, dala Rada bezpečnosti (RB) pouze souhlas k vojenským operacím USA a jiných států, sama nerozhodla o zásahu OSN. Ve snaze nebýt zcela odstrčena na vedlejší kolej, přistoupila k modelu nepřímého mandátu OSN a sama se tak prohřešila proti závaznému postupu podle článků 39 až 51 Charty OSN.

Tyto články upravují postup RB při vojenských akcích OSN, včetně dohody RB se zasahujícími státy. Dohodu "musejí státy ratifikovat podle svých ústavních pravidel". Tyto státy RB ke svému jednání o provedení operace vždy přizve. Ve většině států přísluší ratifikace parlamentu, jeho souhlas bývá nutný při jakékoliv vjenské účasti státu v cizině. Německo nedávno změnilo ústavu, aby Spolkový sněm vůbec směl souhlasit s vysláním jednotek do zahraničí, dříve to bylo ústavně vyloučeno.

Pokud se ČR spokojí s nepřímým mandátem RB, bude se podílet na tlaku na oslabování OSN a její RB. V situaci po 11. září (které podle Bushe a Tvrdíka "změnilo svět") se možná nedalo nic jiného dělat. Dnes je ale většina světa proti útoku na Irák. Ani většina Američanů nesouhlasí s útokem bez mandátu OSN. Bushova vláda proti většině občanů a proti spojencům nepůjde. Postoj každého státu ovlivní Bushe, zda se odváží postupovat bez OSN. Česká vláda se však nejen předem spokojujes nepřímým mandátem OSN, nýbrž je, aspoň podle Vladimíra Špidly, ochotna považovat za stanovisko OSN i pouhé vyjádření RB či dokonce jejího předsedy (!), že Irák neplní rezoluce RB.

Jak se zachová zítra česká vláda, jestliže Sýrie a Irák za pomoci Ruské federace a čínských dobrovolníků zaútočí na Golanské výšiny, aby je osvobodily od izraelské okupace se stejným odůvodněním Izrael neplní rezoluce OSN a její RB? Zlatá střední cesta, kterou navrhuje vláda, cesta mezi USA a EU, se může ukázat jako cesta osla, o jehož smrti hladem mezi dvěma otýpkami sena zpívali už Werich a Voskovec. V usnesení vlády ale Špidlův nepřijatelný výklad "mandátu OSN" není. Každý ho už dnes vykládá jinak.

Pokud parlament nedoplní rozhodnutí o mandátu OSN slovy "podle článků 30 až 51 Charty OSN" bude se na rozhodnutí ČR hodit přísloví o vlku a koze, která má zůstat celá, nebo historky o chytré Horákyni.

 

Právo, 14. ledna