Tato pádná trojice dnů a - jak pro koho - Jobových zvěstí navíc přímo či aspoň opticky souvisí s železnou logikou ekonomických, politických a právních (ba trestněprávních) tahanic kolem Novy a jejího bývalého superšéfa.

Je vzácné, když si na jediném místě zeměkoule a pod jedinou mediální střechou dají sraz všechny typy mocí právního státu i akciový pilíř tržní ekonomiky, navíc v nadstátním rámci. Vyplatí se proto napříště sledovat, jak zničující a jaká přesně se za výbuchem mediální "supernovy" skrývá černá díra. A co všechno by nakonec mohla pohltit.

Ekonomické zájmy stávajících akcionářů jsou asi nejpřehlednější. Vlastníci Novy, MEF Holding a nejvlivnější finanční skupina PPF, jednoduše pojali obavy o své peníze, pokud formálně držel ředitelskou taktovku Železný. Je logický jejich zveřejněný konsensus, že chtějí uchránit zlatý důl nejpopulárnější televize ve státě před tím, aby byl spojován s privátními problémy Vladimíra Železného. Ten se již drahnou dobu pohybuje v pavoučí síti celkem šesti obvinění z trestných činů, které na něj hladce obrace uštrykovala policie. Presumpce neviny sice platí až za hrob (přesněji: do konečného rozhodnutí soudů), ale v byznysu se nedoporučuje chodit s Kainovým znamením - napsal by Jára Cimrman - "sprostého podezřelého". V byznysu "špatná pověst" zatěžuje, i kdyby byla jen fabulací.

Vlastníci Novy samozřejmě také nechtějí, aby jejich televizi osoba Železného spojovala s prohranou arbitráží, která Česko uznala vinným z nedostatečné ochrany zahraničních investic. Vlivné finanční skupiny potřebují stát a klid zbraní s ním ještě možná víc, než stát potřebuje vlivné finanční skupiny. A nemohou zapřít, že to byl Železný, kdo dal v dubnu 1999 vale svému kapitálovému zázemí a nynějšímu žalobci, americké společnosti Central European Media Entreprises. A i kdyby byl v tehdejším konfliktu jen bránícím se Mirkem Dušínem, zůstane tak či onak spojen s desetimiliardovým kousnutím zahraničního investora. Hltavost téhle černé díry zastihuje stát v okamžiku zoufalých, ba asociálních úvah, jak přiškrtit schodek veřejných financí.

Vlastníci se jistě nevyhnuli ani analýze politického rozložení sil. Železný je spojen s politikou od revolučních časů svého spíkrovství pro Občanské fórum; nevstoupil do ní až teprve svým senátorským střevícem. Jeho pořad Volejte řediteli mohl být často vyložen jako skrytá politická tribuna. Mnozí politikové tím trpěli víc než četní intelektuálové proměnou původní idealistické představy společnosti CET 21 o kulturní televizi v kanál, vycházející vstříc prostému (ne)vkusu a rezignující na vždy namáhavější kultivaci lidí.

Podstatné nyní ovšem je, že politicky nová skladba rady, profil nových šafářů elektronických médií a jejich staré kompetence - to vše by teoreticky mohlo ohrozit licenci TV Nova, samotnou existenci této televizní stanice. Zvláště když ministr kultury Pavel Dostál trvá i po odvolání Železného na tom, že se svými právníky iniciuje podnět ke startu příslušného správního řízení. Případné odnětí licence by pro vlastníky znamenalo ztrátu kapitálu. A pro celou společnost pak asi i ztrátu alternativního hlasu ve zpravodajství, ať už si o něm myslíme cokoliv. Na otevřené tržní společnosti je půvabné, že skrze houštinu hrdých vlastníků - a díky ní - se občas protlačí i alternativní pravda.

O středečním odvolání ředitele TV Nova z funkce lze s jistou nadsázkou uvažovat i v dimenzích historických. Odchod senátora Vladimíra Železného z čela nejvlivnější komerční televize v zemi je možné zařadit do jiných personálních zlomů v politice poslední doby. Například hned vedle odstoupení Václava Klause z čela ODS a jeho "odsunu" na Hrad (či, zdá se, definitivního "odsunu" Miloše Zemana mezi statné smrky Českomoravské vysočiny). "Doba železná" polistopadové éry je tak definitivně za námi?

Těžko říci. Klaus stále - a možná nyní daleko lépe - působí jako zdviž pro ODS a Zeman alespoň jako vykřičník s otazníkem nad diskusí, která ve skutečnosti uvnitř ČSSD dosud nedozněla. Samotným odchodem Vladimíra Železného z mediálních výšin pak ještě nezmizel rámec, jenž jistou formu televizního podnikání a myšlení, jistý způsob televizní zábavy, kultury a politiky vymezuje.

PRÁVO 16. května 2003