Nejpravděpodobnějším důvodem se zdá být zvolení zatím 11členné vysílací rady, jež nahradila radu předešlou, dlouho jakoby neodvolatelnou. Převahu v ní má vládní koalice a tak se najednou nad držitelem licence rozpoutal Damoklův meč. Finančníci nemohli vyloučit eventualitu, že by jim kvůli osobním problémům Železného mohla být licence odebrána.

Přesto se dá předpokládat, že schopného ředitele propustili s krvácejícím srdcem. Kdokoli přijde po něm, bude muset skákat přes hodně vysokou ředitelskou laťku. Bilancování "novácké" kariéry Vladimíra Železného není jednoznačné. Na zelené louce vybudoval s pomocí zahraničních investic veleúspěšnou komerční televizi s dalekosáhlým vlivem. Intelektuál Železný dělal televizi masově sledovanou, ale v žádném případě intelektuální, jak to slibovala skupina, která za ten slib dostala vysílací licenci.

Pravda, jinak to ani nešlo. Jeho televize v zemi vytvořila něco, co mnozí opovržlivě nazývají nováckým nevkusem. Sám generální ředitel mnohokrát přiznal, že diváky nevychovává, že jim dává to, co chtějí. Strach politiků nezmizet z obrazovky nejsledovanější televize způsobil, že ze Železného se stal muž s velkým politickým vlivem. Dovedl ho využívat a uměl navazovat pro sebe výhodná politická spojení. Ve vlastním pravidelném televizním pořadu si vytvořil popularitu, která mu pomohla do senátorského křesla.

Konec jeho ředitelské dráhy nastal poté, co se zbavil svého amerického investora. Udělal osudnou chybu. Ať už se bude příští osud Vladimíra Železného vyvíjet jakkoliv, pro veřejnost zůstane hazardérem, kvůli kterému bude muset zadlužená republika zaplatit 10 miliard. A to bylo pro chladné byznysmeny vlastnící licenci nepřijatelné.

Právo 15. května 2003