Očekávala bych, že se s manželem vydáte do Turína na olympiádu. Přinejmenším ze zvědavosti, ale zůstala jste doma. Proč?

Musela bych být podle olympijské tradice nabalená do oděvů, kterými se tam jednotlivé země prezentují. Když jsem viděla ty dvě tašky, které si manžel s oblečením přinesl domů - bylo tam sakumprásk všechno, až po ponožky - tak v tom musel být navlečený jako mamut. A že bych to oblečení měla mít doma dvakrát, to teda nemusím. Po příjezdu mi manžel říkal, že sportoviště byla od sebe hodně vzdálená, pořád se přejíždělo sem tam a že to bylo dost náročné a únavné. U televize je to pohodlnější.

Takže bedlivě sledujete předvolební zápolení?

Někdy se na to nedá vůbec koukat. Je to čím dál tím tvrdší a to jsme teprve na začátku.

Manželovi jste nedávno doporučovala slušnost a zároveň razantnost. Ale i on přitvrdil. Radíte nejen jemu šlápnout trochu na brzdu?

Myslím, že v tom musí manžel jet stále více. Jak může polevit, když protistrana také nepřestane a je v bojové náladě? Nemůže nechat zase do sebe mlátit. Vím, že lidem vadí rozhádanost a osobní spory je odrazují jít vůbec k volbám. Chtějí klid a aby jim politici všechno říkali srozumitelně, což se moc nedaří.

Nevyloučila jste před časem zapojit se do kampaně, pokud vás manžel požádá. Už se tak stalo?

Manžel zatím mlčí. Ale vždyť já jsem se už zapojila okamžikem, kdy jsem si vzala pod patronát dětské domovy. Jeden je v Praze, druhý u Plzně, v Trnové. Kam mne pozvou, tam ráda přijedu.

Myslela jsem, že byste s manželem třeba vystoupila na mítinku. Poslední zveřejněné preference nejsou pro ČSSD v Praze zrovna příznivé, když máte o patnáct procent méně než ODS. Pomohla byste lídrovi Davidu Rathovi?

Mám se sejít s naším volebním manažerem Jaroslavem Tvrdíkem. Asi vymýšlí, jak bych mohla pomoci, ale nemám tušení, co. Maximálně se domluvíme na billboardech.

Vašich? Třeba s dětmi?

Spíš s manželem.

Jezdila byste v Zemáku s Milošem Zemanem?

To myslím, že není nutné. Vyžadovalo by to opravdu spoustu času a to bych se pak nemohla věnovat dětským domovům a také své rodině. Abych všechno stihla, zapínám pravidelně ráno v půl sedmé pračku. Někdy jsou to i dvě várky. Tuhle mne jedna paní oslovila v obchodě slovy: Jste to fakt vy? A také si sama nakupujete? Jsme naprosto normální rodina. Vařím, uklízím, peru a nakupuji. Ale nežehlím, dávám tak příležitost přivydělat si jedné paní, která to potřebuje.

Vraťme se k politice. Má ČSSD dobrou volební kampaň?

Dělala bych ji trošku jinak. Jak? To si však nechám pro sebe. Rivalové by toho mohli využít. To snad chápete!

Jistě, ale doma se o tom zmíníte nebo to řeknete i Tvrdíkovi?

Jemu ne. Řekla jsem to manželovi a budu to do něj hučet. Abych kampaň mohla ovlivnit, musela bych být ve volebním týmu od začátku. Také bych tam musela mít hlavní slovo, aby to mělo cenu, a ne být jen jako přísedící. Víte, práce pro domovy nespočívá jen v návštěvách v nich. Pracuji na několika projektech pro děti a potřebuji je dotáhnout. Pro domov v Trnové mám od jedné italské podnikatelky slíbené i pračky a pořádný vodní vysavač. Teď už tam brzy povezu kombinézy, bodíčka, punčocháče, bačkůrky, ale i tříkolky a hračky. Teď zase budou potřebovat nějaké zahradní náčiní. Jde to pořád dokola, ale mne to baví. Je to moje práce a mám ji ráda.

Zahraniční sponzoři jsou výsledkem vašeho přátelství s manželkami velvyslanců v Česku?

Samy se nabízejí a ani za to nechtějí žádnou medializaci. Dělá jim prostě dobře, když mohou vyjít něčím vstříc a když se mohou se mnou do domovů podívat. Třeba by ani neměly příležitost poznat nás všechny tak z blízka.

Pokud ČSSD nezíská ve volbách 30 procent, mělo by podle sjezdového usnesení rezignovat celé vedení. Co potom? Umíte si představit, že by manžel opustil politiku?

Jeho by to mrzelo, protože by chtěl pokračovat ve své práci. Určitě by si ale našel jiné zaměstnání, které by ho bavilo. Nebudu už říkat, že třeba v zahraniční bance...

Jak to premiér pak dementoval?

Doma to tak padlo mezi řečí. Plácali jsme, co a jak. Byly to jen úvahy nahlas. Dostala jsem vynadáno. Co by chtěl ve skutečnosti, fakt nevím. Každopádně mně se líbí doma a tady chci zůstat. A také proto, že se o děti z domovů budu starat nadále, bez ohledu na to, jak dopadnou volby. Navíc už máme zaplacenou adopci na dálku - děvče a chlapce z Indie. Je jim sedmnáct a čtrnáct let. Už se těším, až si budeme psát.

Láká vás už nebýt jako rodina pod neustálým drobnohledem?

Těžko říci, protože na druhou stranu to manželovi přeji...

Radost z toho asi nemá váš syn. Jeho nedávný nezdar u zkoušky na vysoké škole se rozebíral v bulváru. Jak se s tím srovnal?

To víte, že těžko. Myslím, že to byla odezva na televizní duel, kdy manžel řekl, že pan Topolánek není dobrý ekonom. Tam vidím souvislost. Vím, kdo synův neúspěch prozradil. Jirka zrovna dnes (v pondělí) dělá dvě zkoušky. Řekla jsem mu, že musí počítat i s tím, že před dveřmi na něj budou čekat novináři a že nemá cenu, aby kvůli nim nechodil do školy. Že jsou i novináři, kteří třeba s bídou udělali maturitu a pozastavují se nad tím, že někdo neudělá jednu zkoušku na vysoké škole. Přitom Jirka při studiu pracuje a peníze dává tátovi, který mu soukromou školu platí. Je to pro syna motivační, aby si studium neprotahoval. Nikdy nebyl rozmazlovaný. Když však zkoušky nezvládne teď, udělá je po prázdninách. Svět se nezboří. Nebude první, ani poslední.

Když jsme se spolu setkali posledně, byla jste zrovna první den pod ochranou bodyguardů. Dnes už žádné nevidím. Co to?

Už ochranku nemám. Bylo mi řečeno, že už není třeba. Jsem ráda, je to určité osvobození. Považuji to za dobré rozhodnutí, protože tito pánové mohou být využiti někde lépe. Alespoň si to myslím.

Řidič s autem vám ale zůstal?

Ano. Potřebuji ho v podstatě každý den. Ne pro svůj rozmar. Vedle dobročinné práce mám i společenské povinnosti.