Petrovi je 27 let a pracuje v železniční dopravě. Ze základní školy vyšel ze sedmé třídy, podařilo se mu totiž opakovat třetí a sedmý ročník, a jelikož měl splněnou devítiletou docházku na základní škole, musel odejít na učiliště.

"Ze základky jsem šel na dvouletý učňák a vyučil se strojním zámečníkem," přiznává sympatický muž, na němž není ani náznakem znát, že by snad neměl dokončenou základní školu. Vyjadřuje se spisovně a s rozmyslem. V sedmadvaceti letech se opět vydal do školy. Ne na vysokou, ale na základní.

Příběh končí a začíná na základní škole

Většina těch, kteří nevlastní vysvědčení z devátého ročníku, má šanci je získat v tzv. kurzech pro získávání základního vzdělání (KZZV), které zpravidla zajišťuje pár škol v kraji. Důvody, proč tito lidé nedodělali základní školu, jsou nejčastěji dva - opakovali nějaké ročníky či hrubě porušovali školní řád. Tyto opozdilé žáky základních škol tlačí zpět do lavic obvykle jejich zaměstnání i touha pokračovat ve studiu.

Nad Petrem ale stále visí Damoklův meč, kvůli němuž nechce sdělit ani své pravé jméno, ani firmu, kde pracuje. Je ve svízelné situaci: "V práci netuší, že nemám dodělanou základku. Moc rád bych se ale jednou v práci i před mámou vytáhl s maturitním vysvědčením." Bez dodělané základky ale maturovat nelze.

Vedle již zmíněných kurzů existuje možnost do osmnáctého roku včetně absolvovat závěrečné zkoušky z devátého ročníku na základní škole, kde žáci studovali. Konečné rozhodnutí závisí ale na řediteli. On tuto povinnost nemá.

Petr na základce nejvíce bojoval s českým jazykem, matematikou a ruštinou. Ale důvod propadání vidí jinde. "Nechytl jsem se žádné party, nebral jsem drogy ani nepil. Prostě si na mě zasedla učitelka a já jí občas vyvedl nějaký naschvál," přiznává po letech.

Po vyučení začal pracovat ve fabrice, kde zůstal několik let. Vysvědčení ze základky na nic nepotřeboval. Jenomže před rokem a půl začal studovat obchodní akademii, na které by chtěl získat maturitu, ale chybí mu to základní -vysvědčení z deváté třídy. "Je to ostuda, kterou jsem měl řešit mnohem dřív," přiznává. "Potřebuji ten papír a potřebuji ho legálně," říká s tím, že už dostal i nabídky na padělky vysvědčení.

Do školy denně nebo jednou za čas

Na pražské Základní škole Botičská probíhají kurzy pro získávání základního vzdělání v denní a dálkové formě. Denní studenti navštěvují kurz podle klasického rozvrhu a počet hodin je přizpůsoben jejich potřebám.

"Pro ty, kteří kvůli práci či jiným povinnostem nemohou chodit do školy denně, jsme připravili dálkový kurz, jenž zpravidla probíhá jednou za měsíc. V případě, že je pro někoho náročné docházet do školy i jednou měsíčně, umožňuje naše škola individuální studium, kdy se na závěrečné zkoušky připravuje student sám a do školy jezdí jen na konzultace," představuje ne příliš známý druh výuky ředitelka školy Eva Špálová.

Podle zdejších zkušeností obvykle lidé začínají studovat v září a zkoušky absolvují v létě. Jsou i tací, kteří zvládnou učivo v krátkém čase, a těm stačí, většinou i v závislosti na pracovním vytížení, dojíždět do školy pouze na konzultační hodiny.

"Snažíme se studentům vycházet maximálně vstříc. Práci či brigádu omlouváme a požadavky k závěrečným zkouškám jsou mírnější než v klasické devítce. Bereme v potaz to, že naši specifičtí žáci už mají jiné povinnosti a jde jim především o to, získat vysvědčení z devátého ročníku. Nicméně u denních studentů vyžadujeme docházku," upřesňuje ředitelka pravidla kurzu.

Ředitelka Špálová přiznává, že v kurzech není snadné učit kvůli značné věkové i mentální nesourodosti kolektivu. "Setkáváme se se zajímavými osudy. Míchají se zde žáci ze speciálních škol, teenageři z učilišť, cizinci, kteří chtějí jít na střední školu, i lidé přes třicet," dodává ředitelka s tím, že někteří se vůbec od školních let nezměnili a jejich chování je stále stejně drzé a nevychované.

Není to snadné

Vzpomíná třeba na čínského fotbalistu nebo studenta z Pobřeží slonoviny, kteří u nich studují český jazyk, ale i na výrostky, jejichž obliba rušit v hodinách a bombardovat slečny papírovými koulemi či náboji ze žvýkaček nepominula ani po letech. Situace jako z filmu Marečku, podejte mi pero!, kdy Jiří Sovák navštěvoval večerní školu. "Někteří se prostě nikdy nezmění a je to v jejich věku až trapné, když musíme řešit stížnosti starších dam na jejich chování," shrnuje ředitelka školy.

Je třeba podotknout, že studenti denní formy jsou v očích státu bráni jako klasičtí žáci se všemi výhodami: slevou na dopravu i kulturu, sociálními příspěvky a státem hrazeným zdravotním pojištěním.

Základní vzdělání by si Petr rád dodělal nejen pro svůj dobrý pocit: "Taky před slečnami to nevypadá nejlíp," dodává. Trochu opožděnou zkouškou dospělosti pro něj ale nic nekončí, spíš začíná. "Nechci do konce života pracovat za strojem. Jednou bych se chtěl věnovat podnikání, obchodovat třeba se zeleninou a ovocem nebo jít do státní sféry, kde jsou tabulkové platy a maturita je nutnost." Na dotaz, jestli by nechtěl jít studovat ještě dál, odpovídá: "Vždycky mě zajímala psychologie, ale myslím si, že třeba vyšší odborná už je nad moje síly."