Soud se zabýval kauzou podnikatele Slavomila Bláhy, který jeden novinový stánek v centru Prahy vlastní. V roce 2000 a 2001, kdy byl prodej pornogradfických materiálů zakázán úplně, dostal za nabízení těchto časopisů pokuty. Snažil se dokázat, že tím byla porušena jeho práva. Ústavní soud ale s jeho výkladem nesouhlasil.

Jeho kauzou se postupně zabývalo ministerstvo vnitra i Nejvyšší správní soud. Podnikatel neuspěl, proto se obrátil až na Ústavní soud. "To je pro nás příznivá zpráva," komentoval verdikt soudu Josef Šídlo ze živnostenského odboru pražského magistrátu.

Prodej pornografického tisku byl částečně povolen v novele městského tržního řádu, která platí od roku 2002. Pornografické tiskoviny se mohou prodávat v kamenných obchodech, stánkaři je musí mít zabaleny v neprůhledné fólii, vidět může být jen název časopisu. Stánkaři ale zákaz neodhalovat obálky často ignorují.

Obce mohou samy rozhodnou, co a kde prodávat

Součástí řádu z roku 2002 byl i zákaz pochůzkové reklamy. Firmy tak nesměly nabízet letáky lidem v centru města. Tento trend, který měl většinou za následek zem plnou potištěného papíru, jak lidé nepotřebné papíry odhazovali, po přijetí nového řádu na chvíli ustal. Od roku 2004 mohou najatí lidé letáky opět lidem vnucovat či dávat pod stěrače automobilů.

Soudce-zpravodaj Jiří Mucha ve verdiktu upozornil na to, že obce a města dostaly právo vytvářet tržní řády právě proto, aby mohly regulovat stánkový prodej a druhy zboží v něm prodávané, což by mělo v první řadě přispět k celkové kultivaci tohoto prodeje.

"Ústavní soud je názoru, že prodej všeho zboží na každém místě není možný," uvedl Mucha. Podle něj by to mohlo narušovat kulturní a historický ráz lokality, v níž se prodej uskutečňuje. V této souvislosti soud upozornil na to, že je výrazný rozdíl mezi stánkovým prodejem a prodejem ve zkolaudovaných, tedy kamenných obchodech.