Je zde totiž dobrý důvod, proč (nestalo-li se to již) se musí narodit, a ten spočívá jednoduše v tomu, že to je možné a že je v tom příliš silná výzva.

Bude to i navzdory odporu mnoha lidí, možná dokonce většiny lidstva, církví a vlád, ba i části vědecké obce. Ten je, jak známo, velice silný, v mnoha zemích už dokonce platí zákaz podobných pokusů, jinde se k němu schyluje. Obecně vzato zejména proto, že jak se tvrdí klonování je neetické. To zní jako důvod velice pádný a sotva by o něm bylo možno zapochybovat, kdyby vlády a parlamenty vždy důsledně zakazovaly vše, o čem se tvrdí, že je to neetické.

Pokusíme-li se však uplatnit jen rozum a potlačit emoce, pak je třba dát zapravdu vědcům, kteří poukazují na zdravotní rizika při uplatnění dosud nedokonale zvládnuté metody, a je třeba dát zapravdu právníkům, kteří se děsí neujasněných práv klonu. Pokud však jde o etiku, pak se nejprve ptejme sami sebe, proč nikomu nepřipadlo neetické klonování jednobuněčných organismů, jistý odpor se začal rodit až při klonování savců, a teprve když došlo na člověka, tu máme etiky, že by se dala krájet.

Nebude lepší neklamat sebe sama a přiznat si, že nejde o etiku, ale o strach? O ten atavistický strach, poděděný po pračlověku Janečkovi, který se nás zmocňuje pokaždé, když si někdo troufne fušovat do řemesla Bohu či Přírodě. Pak je ovšem opět na místě otázka, proč se bojíme až teď. On totiž první, kdo začal nebezpečně šťourat do božích tajemství, byl už před zhruba sto padesáti lety brněnský mnich Gregor Mendel a od roku 1953, kdy Watson a Crick pochopili stukturu DNA, už Bůh žádné z tajemství neuchrání.

I naše iracionální strachy však jsou vypočitatelné a lze tedy předvídat, že až zde bude prvních pár desítek klonovaných lidí, odpor pomine. Kromě toho si ale ti klonovaní lidé asi přinesou na svět problémy podobné těm, co měla ovečka Dolly, a tak také nadšení pomine.

Je tu však ještě jedna obava, která přetrvává. Lze se smířit s tím, že vlády mají k vědě stejně nekvalifikovaný vztah jako prostý občánek? Nejde ale ani tak o to, že k ní někdy přistupují s iracionálním strachem, jde zejména o to, že jindy naopak vědeckým guru, takzvaným expertům nezatíženým žádnou odpovědností, zcela nekriticky důvěřují.