Nepřekvapila mne proto ostrá, v mnoha směrech urážlivá, reakce jak sdělovacích prostředků, tak některých spoluobčanů. Vím, že otevřít toto téma nyní se může jevit mnohým jako politicky málo prozíravé a opravdu, kdybych byl v politice kvůli politickým bodům, kvůli popularitě, určitě bych našel mnoho důvodů, proč tuto otázku neotevírat. Nemají-li se však politikové rozpustit pouze ve shánění preferencí, chtějí-li své politické činnosti dát také normální lidský a občanský rozměr, musí hovořit a otevírat i nepopulární témata.

Jistě není sporu, že otázky života a smrti a úcty k lidským právům jsou uvnitř každého z nás zakódovány. Je obtížné nalézt nějakou všeobecně uznávanou formulaci, ale já tuto základní otázku kladu takto: "Kdy lidský život vzniká a kdy je lidský život hoden ochrany?" Vím, že se v odpovědích neshodnou lékaři, filosofové, ani odborníci na etiku. Pro někoho je dokonce tato otázka naprosto nepodstatná.

Osobně si nemyslím, že je soubor odpovědí široký. Mezníky jsou velmi pravděpodobně tři: splynutí pohlavních buněk, zahnízdění oplodněného vajíčka v děloze, porod (když pominu cyniky, pro které člověk vzniká až zapsáním do matriky a přidělením rodného čísla). Já se řadím k těm, kteří jsou přesvědčení, že lidský život vzniká právě oplodněním vajíčka. Díky vyspělé moderní vědě argumentů pro tento názor přibývá.

Z toho pochopitelně vyplývá i odpověď na druhou otázku a tady si vypůjčím formulaci z Listiny základních lidských práv a svobod ČR, kde se v čl. 6 praví: "Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením." Mohl bych se dovolávat dalších mezinárodních norem, ale omezím se jen na konstatování, že mravně dospělá legislativa vždy chtěla a ctí základní zásadu civilizované společnost; že zvýšenou ochranu práva je třeba poskytnout zranitelnějším, v tomto případě počatým a nenarozeným dětem.

K častým námitkám proti zákazu potratů patří tzv. právo na svobodné rozhodování ženy. Jistě, svoboda je vysoká hodnota, ale má hranice - moje svoboda končí tam, kde začíná omezovat svobodu druhého. Pochopitelně v případě ohrožení života ženy návrh upřednostňuje ochranu života matky a ukončení těhotenství připouští.

Další častou připomínkou je, že s tímto návrhem přicházíme v době, kdy umělých potratů ubývá. Je moc dobře, že jich ubývá, ale dodávám (aniž bych chtěl takto řešit nepříznivý demografický vývoj), že 28 000 vykonaných potratů v roce 2002 znamená, že v roce 2008 nebude otevřeno více než jeden tisíc tříd prvňáčků!?

Nejen ti, kteří konečnou podobu návrhu zákona podepíší jsou si ovšem vědomi, že je třeba připravit i další normy - možnost anonymních porodů, výrazné usnadnění adopcí, další rozvinutí péče o maminky, včetně bydlení nejen azylového.

Rád bych rovněž podotkl, že smyslem navrhované úpravy není kriminalizovat lékaře. Sankce za nedodržování zákona nejsou v žádném případě namířeny proti těm, kteří chtějí léčit a uzdravovat. Nám poslancům však bývá často vytýkána určitá bezzubost zákonů a nepostižitelnost za jejich nedodržování.

Vzhledem k tomu, že nikdo z navrhovatelů není odborníkem na trestní právo, je v této části zamýšlený návrh opravdu jen návrhem k diskusi. Přáním nejen mým je, aby si všichni při veřejné diskusi uvědomili, že nejde o problém středověku, ale současnosti.

PRÁVO 12. května 2003