Tomu zpoždění se nelze divit, přílohy mají blíže k časopisům než k novinám a ona zpráva patří spíš do oboru drobných zajímavostí než mezi trháky na první stránky novin.  Což ovšem platí právě jen teď. Nelze totiž vyloučit, je to dokonce velmi pravděpodobné, že za nějakých dvacet let, možná i dřív, vstoupí 24. duben 2003 do učebnic. Oni to totiž Japonci s těmi vodíkovými auty myslí vážně. Záleží už jen na tom, kdy se podaří stlačit ceny, aby je mohli začít vyrábět ve velkém, a kdy se jich začne vyrábět tolik, aby to stlačilo ceny.

Už nyní se ale můžeme pokoušet představit si svět, v němž auta nesmrdí a nezamořují ovzduší, zatímco ropa se stává jen surovinou k výrobě umělých hmot a kosmetických krémů. Sotva si ale dokážeme spočítat, co drastické snížení cen ropy udělá s trhy a co udělá se světovou politikou. Jen jedním si buďme jisti: nikdo na to nebude připraven. Budoucnost je sice z oněch slov, která politici přežvykují nejčastěji, avšak jejich libůstkou je historie.

Což právě našinec pociťuje s názorností hodnou Ámose: jediný mladý ministr se snaží prosadit futurologicky zavánějící představu jakési virtuální státní správy na internetu a naprostá většina politiků se aktuálně šťourá v bezmála šedesát let starých Benešových dekretech. Co tím získává občan, se pak dá vyjádřit jediným velmi krátkým slovem. Snad by se však alespoň tiskoví mluvčí a tajemníci politiků měli snažit podstrkovat jim zprávy typu drobná zajímavost, z nichž lze vytušit něco o tom, co se teprve má stane a uděje.

Mimochodem bylo to právě padesát let před tou čerpací stanicí v Reykjavíku, co v časopise Nature vyšla zpráva o objevu struktury DNA. Kdyby někdo z tehdejších politiků byl schopen byť jen částečně tušit, že právě nastala biologická revoluce, pak by přinejmenším problém zemědělské nadprodukce, který nastal jen o několik let později, nemohli řešit tak nešťastně, jak ho řešili. Jisté však je, že se politici tehdá zabývali spíše důsledky smrti J. V. Stalina, které ovšem také nedohlédli - ani na tři roky dopředu.

PRÁVO 10. kvěna 2003