"Bojím se, protože nevím, co tam manžela čeká. Když vidím v televizi záběry amerických vojáků, jak se loučí s rodinami, je mi úzko. Všechno se ve mně sevře, ale nechci si připustit, že zrovna ten můj chlap, pokud tam půjde, se nevrátí," líčila Právu manželka jednoho z vojáků 9. roty chemické ochrany sil okamžité reakce NATO, která sídlí v Liberci.

Je to moje práce

Jedním dechem dodala, že sice ví, že je manžel specialista a profesionální voják, ale nikdy dříve si nic podobného nepřipouštěla. "Už když odjeli na jaře do Kuvajtu, tak jsem se strašně bála. Dolehlo to na mě, ale vrátil se v pořádku. Teď si říkám, jestli budeme mít pokaždé takové štěstí," pokračovala mladá žena.

Upřesnila, že s napětím čeká každý telefonát, který nakonec povolá muže do akce. Její manžel o tom, co ho v nejbližší době čeká a kam by měl být případně vyslán v rámci pomoci Česka americkým jednotkám ve válce proti Iráku, nechce hovořit. "Jestli budeme bojovat po boku Američanů v Iráku, tak na to nebudu odpovídat. Je to moje práce, když to přijde, tak to přijde," reagoval vyhýbavě.

Více se báli Kuvajtu

Jak Právu v rozhovoru řekla mluvčí 9. roty chemické ochrany Vlastimila Cyprisová, čítá v současné době jednotka 147 lidí a všichni jsou na základně v Liberci. "Nálada je dobrá," podotkla pouze. Podle dalšího z vojáků se nasazení v Iráku mnozí obávají daleko méně než v Kuvajtu, protože vědí, co je čeká. "Naši už v Perském zálivu byli, takže aspoň rámcově máme představu. Proto se utěšujeme, že to snad nebude tak strašné. Jsme vojáci a je to naše práce," uzavřel liberecký chemik.