Třeba takovým, že v Evropě každý pracující nafasuje ochranné pomůcky, anebo že v Evropě může každý důchodce žít v zemi, kterou si zvolí.

Nechme stranou to, že šoty nemohou jít do podrobností. Jinak by musely zmínit, že důchodce s českým důchodem získá právo svobodně žít na francouzské Riviéře zhruba za desetinu tamějšího průměrného platu, zatímco německý důchodce bude moci žít u nás za troj- až čtyřnásobek platu českého. Analýza konkrétních podrobností, které tvoří realitu, nikdy nebyla silnou stránkou této vlády a je logické, že ministr Rusnok, který takové ambice ke své škodě měl, už ve vládě není.

Co se nám však vyklubalo spolu s májovými housátky? Jedno hodně nedonošené kuře. To když ministr zahraničí Cyril Svoboda prohlásil, že myslet evropsky znamená být pro rozmístění amerických vojenských posádek kdekoli v Evropě včetně území České republiky. Tak to je tedy ona vytoužená Evropa, do které se máme v referendu za zvuku dechovky radostně přihlásit.

Typicky špidlovská reakce nenechala na sebe dlouho čekat. Premiér vzápětí nehorázný výrok svého ministra komentoval tím, že on si nemyslí ani tak, ani tak. On si vlastně nemyslí vůbec nic, ale všechno se zaručeně pokusí pořádně zvážit.

Svobodův výrok je velkým podrazem celé vládní koalici. Do Evropy máme podle něj vstupovat proto, abychom v ní podpořili americké vojenské zájmy, bez nichž prý není záruka demokracie. Nikoli tedy svobodné volby, nikoli vyspělost politických systémů západní Evropy, ale americké tanky mají garantovat demokracii. Svoboda tak Evropu shodil na úroveň Iráku a dokonce ještě o něco níž. Z Iráku prý Američané po vybudování demokracie odejdou. V demokratické Evropě pro jistotu přece jen zůstanou.

Ministr zahraničí tím před referendem obrovsky nahrál opoziční ODS. Poslanci Zahradil či Říman přece ve své přímočarosti požadují pouze rozmístění amerických vojáků, nikoli už nutně vstup do Evropy. Proč také tuto zbytečnou okliku, když demokracie je nejspolehlivěji garantována americkou vojenskou přítomností?

Z Evropy se tak ve vládním pojetí klube pásmo států vojensky obsazených Američany, neschopných vlastní politiky, věčně neplnoletých, s pohledem vděčně upřeným k hodnému protektoru. Takový obraz možná ladí s politickými preferencemi Cyrila Svobody. Proč by se měl ale zamlouvat občanům České republiky v referendu? A o čem se vlastně rozhoduje ve slavném referendu ke vstupu do Evropy, když o tom podstatném už je, jak se zdá, dopředu rozhodnuto? Americké tanky tady klidně být mohou a všichni, kterým se to nelíbí, všichni, kdo plně nespolupracují, mohou v takovém případě očekávat obvinění a třeba i sankce. Právě tak, jako nyní čekají neposlušnou Francii a Německo. Konečně víme, co je to Svoboda.

(Autor je sociolog)

PRÁVO 7. května 2003