"Krásný holky. Tak krásný, že jsem přesvědčil i syna. Poslední roky jezdí na oslavy do Plzně se mnou. Aby to viděl na vlastní oči, že to platí dodnes," vykládá Američan Erik Petersen. V posledním roce války mu bylo pětadvacet a jeho tank s bílou hvězdou na kapotě vjel na plzeňské náměstí jako první.

"Nějaká žena si mě přitáhla za obě tváře. Já jsem jí vůbec nerozuměl, ale kolega na tanku, Polák, mi to překládal. Že prý v životě neviděla tak opravdovýho mužskýho, jako jsem já," směje se dnes šedivý veterán.

Jeho o pět let mladší belgický kamarád Georges Rensonnet přizvukuje: "Ty uniformy dělaly hodně. A hlavně, byli jsme osvoboditelé." Na otázku, zda v Plzni nezanechal nějakou tajnou lásku, ale rezolutně kroutí hlavou.

Jedinečné přivítání

Oba muži se shodují v tom, že uvítání, které přišlo v Plzni, jinde nezažili. "Prostě na to nebyl v jiných městech čas. Byla válka a ta nás hnala dopředu. Na přátelství a na objímaní byl čas až na konci. Tady v Plzni," dodává Petersen, který v západočeské metropoli včera převzal spolu s dalšími pěti veterány z rukou hejtmana Plzeňského kraje Petra Zimmermanna (ODS) pamětní medaile.

Americký tankista pochválil i jiné věci než česká děvčata. "Jsem velmi potěšen, že jste se připojili k podpoře Spojených států behěm války v Iráku. Potom, co jsme prožili v Ardenách, já a moji kamarádi, nás zcela zklamal postoj Francie," dodává Petersen, který se chce příští rok do Plzně opět vrátit.