Norma podle senátorů například jednoznačně nestanoví, o jakých "zásadních věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu" by lidé v plebiscitu mohli rozhodovat. "Co je pro někoho nepodstatné, může být pro jinou skupinu občanů podstatným," uvedl senátor KDU-ČSL Jiří Stodůlka. Jako příklad uvedl rozhodování o tom, zda má Česko pořádat olympijské hry.

Předloha podle Stodůlky neřeší, co by se stalo, kdyby parlament odmítl zákon, který by vláda na základě výsledku referenda předložila. Podle návrhu jsou totiž rozhodnutí přijatá v referendu závazná jen pro "příslušný orgán výkonné moci". Navrhovaný zákon navíc zapovídá všelidové hlasování, které by směřovalo k zásahu do zákonodárné moci.

V případě schvalování mezinárodních smluv referendem zákon neodlišuje dohody, které musí parlament schvalovat ústavní většinou. Senátoři zákonu vytýkali i to, že nestanoví hranice počtu hlasujících pro závaznost plebiscitu. Horní komora logicky odmítla i prováděcí zákon k referendu, který má detailně upravit pravidla hlasování. Senátorům na normě vadilo mimo jiné to, že k jejímu schválení nebyl po zásahu poslanců třeba souhlas obou komor parlamentu jako u volebních zákonů, ačkoli to vláda původně navrhovala. Pro referendum bylo pouze sedm senátorů

Osamělým veřejným obhájcem normy z řad senátorů byl unionista Jan Hadrava, který neúspěšně navrhl zákon o plebiscitu schválit. Argumentoval mimo jiné tím, že existenci zákona už 12 let marně předpokládá ústava.

Hadravův návrh ale podpořilo jen sedm z 63 přítomných senátorů. O vlastním zamítnutí zákona pak už Senát nehlasoval, neboť ústavní zákon musí být oběma komorami přijat ve stejném znění, podotkl předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS). Někteří senátoři považovali takový postup za sporný, ale hlasování o zamítnutí se dožadovali marně.

Senátoři se přiklánějí spíše k možnostem pořádat jednorázová referenda na základě speciálních zákonů, jakým bylo dosud jediné celostátní referendum v červnu 2003. V něm se Češi vyslovili pro vstup země do EU.