Z šestice kandidátů na ODS nezůstal ani jeden, i ostatní strany však utrpěly ztráty, například sociální demokracii neprošel její favorit, publicista Václav Žák.

Poslanec Vlastimil Tlustý pak obvinil vládní koalici ze spolčení s KSČM a chmurně konstatoval, že z šestice zvolených jsou čtyři bývali politici - a že tedy kromě ODS dostaly výprask také proklamace o osobnostech veřejně známých a ctěných, leč politikou neposkvrněných. Moc hezky se to poslouchalo po těch dlouhých měsících, co ODS spolu s KSČM fungují jako zátaras proti většině vládních návrhů. Moc hezky se to poslouchalo poté, co prezident Václav Klaus vybral do funkce naprosto nestranného soudce Ústavního soudu významného politika.

Kdo se však chce opravdu upřímně zasmát - ale současně posmutnět - musí si vychutnat absurditu té poněkud trapné skutečnosti, že Vlastimil Tlustý, jakkoli účelová byla jeho připomínka, vlastně má pravdu. Kdepak je ta jiná politika, kterou nám koalice slibovala, a jaký mechanismus má garantovat politické panenství rady, složené z politiků a stvořené v politické bitce? Můžeme si však snadno představit, že při volbě zbývajících členů rady zvítězí na bodáky ODS - a pak zase může někdo z vládní koalice slovo od slova odříkat Tlustého repliku.

Pokud si tedy někdo ze včerejších vítězů dopřál ze samé radosti šampaňské, měl se raději držet minerálky. Není co slavit a nebude, ani kdyby si vládní koalice navolila všech třináct členů rady. Kdo si namlouvá, že zdařilým odstřelem nepřátelských kandidátů vytvoří šťastně vyváženou radu, která mu bude zobat z ruky, jen opakuje chybu, jíž se předtím dopouštěli ti druzí. Taková rada bude zase jen na odstřel a vhodnou záminku pro něj spolehlivě a rychle stvoří sama.

PRÁVO 30. dubna