Ve větší části Evropy bylo zatmění viditelné jako částečné. Lepší pozorovací podmínky měli pouze Španělé a Portugalci, mimo Evropu obyvatelé Libye, Súdánu a Keni.

Zatmění šlo pozorovat v pásu od severního Atlantiku až po rovníkové vody Indického oceánu. Zářícím prstencem se mohli kochat obyvatelé v pásmu širokém asi 200 kilometrů.

České hvězdárny byly na pozorování zvláštního úkazu připraveny. Například Astronomický ústav Akademie věd na své observatoři v Ondřejově u Prahy nabídl pozorování dalekohledem v západní kopuli původní hvězdárny. K samostatnému pozorování jsou ale potřeba speciální tmavé brýle nebo brýle svářečské, v krajním případě alespoň svíčkou začazené sklo.

Kdy nastane prstencové zatmění

Prstencové zatmění nastává, když je Měsíc v nejvzdálenějších místech své eliptické dráhy kolem Země a současně v jedné přímce mezi Sluncem a Zemí. Pak nezakryje Slunce celé a lze vidět, jak kolem tmavého Měsíce září prsten jasné sluneční fotosféry. Částečné zatmění je součástí každého úplného i prstencového zatmění a je viditelné z podstatně větší části povrchu modré planety. Tento druh zatmění nemá takový vědecký význam jako úplné zatmění .

Poslední podobný úkaz mohli spatřit 8. dubna ve Střední Americe. Jednalo se o tzv. hybridní zatmění.